Jágr a já

Určitě jste postřehli moji drazí čtenáři, že v mém životě jsou věci nebo pracovní činnosti, na kterých si obzvlášť zakládám a u kterých se domnívám, že jsem výjimečně nadprůměrný.

Jedno z nich je umění interview, umění ptát se a dělat zajímavý rozhovor, pochopitelně se zajímavými lidmi. ( I když i z totálním trotlem lze udělat skvělý rozhovor!) Já bych dokázal udělat zajímavý rozhovor i s naprostým hovnem a to mě velmi přitahuje. Ale osobnost je osobnost. Jednak já, jsa též osobností, dělá mi dobře cítit vedle sebe jedince stejného druhu a ta práce je o moc snadnější. Vždycky si vzpomenu na Hemingwaye, jak jeho interview byla vždycky na Nobelovku, ne, zpět to není nobelovka, oni si dávají něco jiného – Purlitzerova cena se to myslím jmenuje. Teď mě napadá velmi vtipný příměr. My Češi bysme mohli dělat Pulitrovou cenu. Tu by dostalo hodně chasníků v českejch hospodách.

Mám velkou slabost pro Jágra. Myslím si, že je to velmi dobrej člověk, jako charakter, jako chlap, jako mužskej, jako kluk. Navíc obdivuju jeho neuvěřitelnou dovednost v hokeji, jeho hráčské mistrovství. Tak jsem si říkal, že by bylo dobrý s Jágrem udělat interview. Já bych se ho zeptal na tak zajímavý věci, milí čtenáři, až by vám stydla krev v žilách, jakej by to byl rozhovor. Tak jsem se pokoušel ho kontaktovat, ale setkal jsem se s naprostým nezájmem. Potom mi řekl Náhlovský: „Prosím tě, on je na tebe Jágr strašně nasraný kvůli Kubelkový.“ A já jsem vůbec netušil, proč se tenhle skvělej člověk na mě zlobí. Pak jsem to pochopil.

Já jsem se totiž seznámil s krásným děvčetem tam odněkud z toho jejich hokejovýho kraje a pozval jsem ji na důvěrné setkání, které ůspěšně proběhlo. Děvče bylo velmi pěkné, ostatně já nebalím žádný šeredy ani na starý kolena. Řekl bych, že to naše sbližování nijak neodflákla, ale celou tu dobu, co probíhalo, mluvila jen a jen o Jágrovi. Ona totiž prožila den předtím sbližování stejného typu s Jágrem a považovala to za takové osobní vítězství, že nedokázala mluvit a myslit na něco jiného! Samozřejmě se o takového sekáče musela utkat v lítém boji s ostatními polokurvama. A teď celou tu dobu mi vyprávěla detaily o Jágrovi, což bych za normální situace vítal, ale přeci jen huhňání s plnou pusou hodnotu orálního sexu mírně kazilo.

( Moje maminka nám z bráchou vždycky říkala….s plnou pusou se kluci nemluví! A měla pravdu!) ( Maminka měla vždycky pravdu!)

Její sdílností jsem měl pocit, že jsem to já, kdo opožděně šuká zprostředkovaně s Jágrem. Kam dal nohu, kam dal ruku, kdy mírně kvikl, co řekl, kde měl zadek, kde měl hlavu. Já jsem to poslouchal se zájmem, protože jsem si říkal, že by to mohlo jednou velmi přispět ke kvalitě toho rozhovoru s Jágrem. No ale fakt je, že já jsem byl úplná stafáž při vlastním sexu, pouhý figurant. O mě nešlo. Celou dobu až do konce, a ještě potom celou cestu, když jsem ji vezl na vlak, mi vyprávěla o Jardovi.

Já mám Jardu rád, měl jsem rád i ji, pro mě to byl jako pro literáta nezapomenutelný zážitek. Navíc když jsem si s Jágrem též virtuálně zašpásoval.

Druhej den jsme jeli někam hrát s divadlem a Ivuška Kubelková už půl roku inzerovala, že teda je konec, že už s Jágrem nic! Že se rozešli a že teda každej žije vlastním životem. Láska je definitivně pryč! A jak spustila o Jágrovi, že teda už vůbec nic, jen kamarádství, tak já jsem v tom autě, měl na zadním sedadle ještě Uršulou Klukovou, která se Ivušky vyptávala na detaily toho nic…tak jsem myslel, že svoje herečky potěším a vyprávěl jsem jim, jak jsem si včera prostřednictvím tý dívky zprostředkovaně zašukal s Jágrem, literárně samozřejmě!

Jak nedokáži umírnit svoji vtipnost, tak jsem řekl Ivě, že jsem vlastně obrazně řečeno její švagr! Děsně jsme se tomu smáli, ale jen já a Uršula! Iva to vyslechla a co se nestalo? Jakmile byla sama, zavolala Jágrovi a udělala mu do telefonu hysterickou scénu,….. že co se jako dozvěděla za věci ode mě. Já si to umím představit. Ale tahle hysterická scéna měla proběhnout v době, kdy byli ještě milenci. Né teď! Ale to, jak už ona říkala, že je dávno konec, ….Jágr za horama,…. už mám svůj život. Ale asi ne. Zase jsem doplatil na svoji upřímnost. Ona mu řekla, že to má všechno ode mě. Jágr se zatvrdil vůči Mistrovi a zřejmě ho to hodně vzalo, protože už je to dlouho a on pořád má na mě vztek. A přitom jsme též švagři, přes to děvče ze severu, mrzí mě, že se k příbuznýmu takhle chová! Rodina má držet pohromadě! Taky ho asi trochu nezajímám. On, který žil valnou část svého života v Kanadě, a když já jsem byl na vrcholu a válel se se Schelingerem po rockové scéně, tak on byl ještě v semenným pytlíku u tatínka a když on se z něho vymanil a začal být světová hvězda, tak já už jsem byl v útlumu. Tak se jaksi míjíme a já, kterej ho mám tak rád, to těžce nesu.

Vážím si Jágra stejně, jako si vážím Železnýho, jednoho z nejúspěšnějších českejch sportovců, Franty Veselýho a Růžičky a teď slávistky Kvitový. Takže já jsem vlastně tím ukvapeným vyslepičením v autě, všechno pokazil, ale já jsem chtěl, aby si i Uršula taky zprostředkovaně zasouložila s Jágrem. Proto jsem to řekl. A neuvědomil jsem si, že to Ivušku velmi rozlobí a mě u mistra puku takhle ponoří.

Jardo promiň, tolik se toho zase nestalo!