Výčet vašich profesí je v každém medailonku zhruba přes dva řádky. Muzikant, herec, malíř, spisovatel, dramatik, publicista, politik… To jste tak renesanční člověk?
Teď když vás tak poslouchám, tak asi fakt jsem. On ale není problém dělat tolik profesí, problém je dělat je dobře. Já jsem v každém oboru dosáhl na vrchol.
Ono se ale říká, že nejde sedět jedním zadkem na dvou židlích. U vás je to přitom taková menší zasedačka.
To opravdu nejde. Je to věc, kterou mi moje žena vyčítala celej život. Že dělám jenom to, co mě baví. Ale v tom to právě je. Já vždycky dělám jenom jednu věc, proto v ní můžu bejt dobrej. Když píšu texty, tak píšu texty, když píšu knihu, věnuju se jenom tomu. Malovat jde průběžně, prostě vstanu od počítače a jdu. Problém je, že nikdy nedělám to, co se po mně chce. Když chtějí knihu, já bych zrovna rád maloval a podobně. Ale v té pestrosti je právě ta krása. To je jako bych měl mnohoženství.
Tak to by se vám určitě taky líbilo, ne?
To by se snad líbilo všem.
Jak jde těch asi dvacet věcí, co vás živí, skloubit s faktem, že jste prý líný?
Ano, já velmi rád odpočívám. Celej život dělám od půl pátý ráno do zhruba desíti dopoledne. Pak už nedělám nic, jen se dívám na televizi a u toho ležím. No a večer jedu hrát. Ale nebylo to tak vždycky, já jsem v mládí furt běhal, pořád jsem byl někde na ulici a v pohybu. Sotva jsem přišel ze školy, tak jsem běžel ven. Dneska ti mladí jenom sedí u počítače. Proto maj taky ženský počítačový zadky, jsou vysezený. Ale to by ani až tak nevadilo, velkej zadek je v pořádku, jenže k tomu musíte mít pas.
