Dobrý den, dnes je 20.10.2017 - 19:57
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

Ivo Pešák

( Dopis Pešákovi a Shortymu na věčnost. Z knihy GENERACE BEATLES)

 

Od 15 let se známe. S Pešákem jsem hrál ještě dřív, než přišel Mládek. Byli jsme mladý kluci. Vidím to jako dneska! Sešli jsme se v Malostranský besedě a založili jsme kapelu, která se jmenovala ABC. Myslel jsem si jak jsem vtipnej, když jsem vymyslel název ABC.

 

Představ si, Shorty, že to mělo znamenat, že jako hrajeme A, B i C. Dneska se směju a říkám si, že jsem byl pěknej ubožák. Tenkrát mi ještě slogany moc nešly. Hráli jsme moderní jazz, taky cool jazz, hot jazz a Chicago dixieland. ( Dixilendové kapely v Chicagu měly ve frontlině navíc tenor saxofon ) Ivo měl tenora, hrál na tenora, já jsem k tomu bubnoval, Greifuner hrál na basu, Jirka Horák klavír, byl to tak krásný, blažený čas!

 

Vzpomínám si, jak mě jednou Ivo vzal k němu do bytu, oni bydleli hned nad Václavákem a dal mi takovou svoji fotku, kde je jako batole s bráchou. „Hele, to je, jako když jsme my dva.“ Dodneška ji mám tu fotku, s tím batoletem Pešákem. Povídali jsme si, furt jsme plánovali, rozvíjeli jsme veliký životní plány.

 

Jednou Ivo přišel a přinesl fotku, na které hrál Coloman Hawkins na tenora a měl u bot děsně nakrčený kalhoty, asi deset faldů, tak jsme hned s Ivem párali záložky a chodili po Praze s nakrčenejma nohavicema. Lidi se nám smáli.

 

Hráli jsme spolu dlouho, pak se k nám přidal Ivan Mládek a Franta Safertal.

 

Pešák byl kus mýho života. Kurňa, to mě to zasáhlo, ta jeho smrt. Vím, že už jsem Ti psal, že když jsem se s Mládkovcema sešel na tom kšeftě, a že už s nima Ivo nebyl. Byl v nemocnici, cukrovku měl, nohu mu řezali. Cukrovka zasraná, možná, že budu tu pastu z toho umouněnýho prstu nakonec žrát, abych tu byl trošku dýl. ( čti MARIHUANA )

 

Vzpomínám si, jak jsme s Ivem hráli na hotelu Babylon v Domažlicích s Karlem Svobodou, Dizzy Lukešem vynikajícím trumpetistou a Jindrou Hořánkem na trombon.

 

Vidím to jako dneska, jak jsme šli do Domažlic pěšky, pak se vraceli před večerním hraním já po třech pivech, Ivo po deseti a měli jsme ze všeho prču, furt jsme se smáli, ze všeho jsme měli legraci. Ivo mi vyprávěl, budu trošku v rozpacích, jak to popsat, protože to nemůžu autenticky, jak jsme si to tenkrát chlapsky říkali.

 

Říkal mi, že má velkej penis, ( pokud některá z čtenářek neví, jde o pinďoura! ), velkýho obra a jak se před měsícem seznámil se svojí přítelkyní, tak hned jí natrhl pipinu tím obrem. On s ní a s tou pipnou šli k doktorovi. Já jsem si všiml už na Babylonu, že ona tak divně zeširoka chodí, to jsem ale nevěděl, že má natrženou pipinu. Tak jsme se tomu znovu strašně smáli, až jsme slzeli.

 

Doktor si nechal obra ukázat, a řekl Ivovi, že ho má jako malý prasátko, a aby si uvázal u kořene toho obra nějakou utěrku, aby byl kratší, aby do ní nestrkal celý to prasátko, ať chce sebevíc dovnitř, ale třeba jenom tlamičku a přední nožičky, to že by jí nemělo ublížit. A zase jsme se tomu řehtali jako idioti.

 

Pak jsme to rozváděli. Ivo říkal: „Když tě nějaká holka Ringo nasere, tak ji se mnou seznam a já ji natrhnu pipinu. Pro tebe to udělám! To bude nádhera.“

 

Shorty, nevím, proč Ti to píšu zrovna tyhle věci, při takovýmhle smutku. Já mám zkrátka na Iva krásný vzpomínky. To, že umřel, je tragédie, a bude mi chybět!

 

Dokonce to pro Tebe není ani žádná novina, protože Ivo už stojí od pondělka vedle Tebe. On k tomu může ještě něco zajímavýho přidat.

 

Třeba jak jsme po hraní v noci seděli s Karlem Svobodou na schodech hotelu a přeli jsme se, zda Bůh je, nebo není!?

 

Já, že je! (nebyl jsem si moc jistý) Karel, že není! ( taky to nevěděl určitě) Karel Svoboda už to ví! Já bych si přál moc, aby byl, i když mu některý věci budu těžko vysvětlovat!

 

Celý naše životy se prolínaj. Vzpomínám si, jak měl Ivo nějakou krizi existenční, nebo chlast…vysadil u Ivana, nehrál. Jel jsem jednou přes Podolí a zdálky vidím, jak takovej ošuntělej santusák vysekává trávu na obecním pozemku. Mezi podolským stadionem a parkovištěm byla tráva. Najednou koukám, on je to Pešák. Tím sekacím strojkem vysekává trávu. Na zemi ležela aktovka, dneska už vím, že ji měl plnou lahváčů. On nosil pořád s sebou lahváče, protože musel ustavičně do sebe lejt pivo. Taky už byl tlustej jako čuník.

 

Tak jsem zastavil a říkám: „Ivo, ty nemáš co dělat?“ On si stěžoval…Já vůbec nemám práci, peníze nemám, kšefty žádný nemám a tak sekám trávu.“ „Tak víš co? Povídám mu. Pojď ke mně do divadla.“ On teda že jo. Vzal jsem ho a nechal jsem ho jen tak stát na jevišti s klarinetem a měl mlčet. Roli jsem pro něj neměl, tak jsem mu řekl: „Vem si smoking, klarinet a uprostřed hry vylezeš na jeviště, připravíš si klarinet ke hraní, jako, že chceš hrát a nezahraješ ani hoří. A zase až se zatáhne opona, tak zase zalezeš. V druhý polovině zase přijdeš, stůj tak, abys nepřikážel ostatním hercům. Musíš stát stranou ale na jevišti, já bych ti jinak nemohl dát peníze, kdybys tam nebyl ….drž ten klarinet a zase nezahraj ani tón. Bude to legrační.“ A taky jo!

 

Lidi se v druhý půlce smáli, …… jak vylezl, už měl úspěch, už tleskali, protože věděli, že nebude hrát, že je to takovej fór na velmi vysoký úrovni. Potom přišel, že se mu to nevyplatí hrát za 3 tisíce korun. Boží člověk!

 

Uršula si na to pamatuje, dneska ráno jsem jí to připomínal, jestli si vzpomněla, jak přišel Pešák do šatny a že se mu to za 3 tisíce nevyplatí. Že teda bude radši sekat tu trávu, což není taková práce a má volný večery, koupil si dvacet lahváčů a odešel z divadla.

 

Potom jsem mu volal po čase, protože vím, že taky maloval a velmi pěkně, jestli by se mnou nechtěl vystavovat. Teď si uvědomuju, že jsem ještě nedávno řekl galeristce z Lokte, když se mě ptala: „Pane Čech, koho bych ještě takhle atraktivního mohla vystavit?“ Řekl jsem jí: „Zavolejte Pešákovi, krásně maluje, je s ním prča, je to dobrej chlap. Přiveze vám hezký obrazy.“ Tak teď už mu nezavolá, nevím, jestli mu volala, hned jak jsem ho doporučil?

 

Nějakej čas jsme spolu vystavovali, na jedný stěně on a na druhý stěně já. Taky jsme u toho zažili spoustu legrace. On maluje taky velký kozy jako já, vedli jsme spor o tom, kdo je má radši a taky jsme je potom na těch obrazech měřili. Vzali jsme si centimetr a sčítali jsme velikost všech koz na mejch obrazech a na jeho. A sice od kořene prsu až k bradavce obě prsa. Pak jsme to sčítali. Já měl takovejch 20 pláten, on měl asi 14 pláten. On vyhrál, asi o 140 cm měl na délku větší kozy než já na těch mých obrazech. Shorty, jestli to není život, kterej stál za to? Tak kluci, už se na vás těším, ale ještě mě tu chvilku nechte.

 

Váš RINGO