Další rošáda. Peake zesměšněna, potupena, stojí v koutě. Spadla z kolotoče (no, možná do ní trošičku strčili....), natloukla si kolínko, ušpinila punčošky. Teď jde o to, zda si je vypere sama či zda ji dají jiné, stejně hezké, ne-li hezčí. Zatím se nechala slyšet, že odchází z vlády a s ní i její věrní. Pidistranička - nevolené uskupení kterému nikdo nedal mandát, ale které díky politickému manévrování a hladu po moci dosáhlo pozici, z níž mohlo výrazně ovlivňovat chod věcí v zemi. Znamená to vládu v menšině, ale teoreticky i konec vlády. Ovšem čím déle taškařici s krycím názvem "Česká politika" sleduji, tím méně věřím tomu, co vidím.
"Konečně padne tato vláda!, křičí někteří. "No jo, a co bude, až padne? Pak už bude jen dobře?" ptají se jiní. Taková jízlivá poznámka je docela na místě, říkám si. Politici se vyměňují pořád. Co ale zůstává, je politika. Tedy tento polický styl, který se tady zakořenil, už bůhví kolikáté období. Bezohledné kupčení s mocí, bez občana, proti němu a na jeho úkor. Maně vzpomínám, jak ministři někdy v devadesátém roce, jeli na výjezdní zasedání, hezky svorně, ruku v ruce, autobusem. Jak demonstrativně ukazovali občanovi, že papalášská vláda arogance moci skončila... . A ono se sešlo desetiletí s desetiletím a máme tady to nejarogantnější, co si jen lze v politice představit (tedy v politice, která se chce ještě nazývat demokratickou). Vzpomenu ještě dál, kdy období někdy po roce 68 někdo komentoval poučkou královské jezdecké školy, že uzda se musí nejprve povolit, aby se vzápětí mohla ještě více přitáhnout.
Politika v této zemi se tedy vyvíjí a posouvá vpřed nikoli silou myšlenek a vizí pro občana, ale již jen výhradně silou vůči většině a uvnitř pak politickými hrátkami založenými především na vzájemném vydírání jedněch druhými. Ovšem jinde jsem si přečetl, co lze dohledat v archivech o naši mladé republice po roce 1918. Co jsme už tehdy jako národ dělali - dokumenty o zabírání soukromých továren a budov, přebírání rakouského majetku, udavačské dopisy, zprávy důvěrníků, udávání německy mluvících občanů a úředníků, boj nových úředníků na ministerstvech mezi sebou, jak do vlády mohli jen mladočeši a jejich kamarádi, atd. Jestli my tu příšernou politickou tradici už nemáme coby národ v genech.
Tak si říkám, že ještě že ten svět dnes končí. Někde na internetu jsem objevil, že se tak má stát přesně v 12 hodin a 11 minut. Pak jsem ale zase narazil na jinou zprávu, která říkala, že rok 2012 zmínil nějaký autor ve své knize o Nostradamovi v osmdesátých letech, aby tak zvýšil její náklad. Takže to by také mohlo tohle datum vzniknout stejně, jako když božský F. Ringo Čech, ve své knize přesně vypočítal příchod praotce Čecha na horu Říp. Do svého výpočtu vkalkuloval i svůj zákonitý předpoklad, že si praotec Čech ubral 20 let, při udávání věku ženám a vyšlo mu, že to bylo přesně za pět minut tři čtvrtě na čtyři odpoledne.
Takže....zase nic. Nezbývá tedy, než opět popřát všem: Mnoho zdraví, sil a štěstí, v roce 2013!
Jaroslav Škrabánek
