Dobrý den, dnes je 19.11.2017 - 06:04
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

PROSINEC 2016 HLADÍK - GENERACE 3 - GRÓNSKO - KAZACHSTÁN - POKONDŘI - VÁNOCE A SILVESTR

 

Konec roku 2016. Umřel Radim Hladík, jeden z našich nejlepších kytaristů. My, kteří jsme vyznávali jako jedničku Standu Kubeše, jsme ale Hladíka vždycky velmi respektovali jako skvělého kytaristu. Hladík hodně koketoval s jazzem, a proto my, pravověrní rockeři, jsme ho vnímali tak, že je jednou nohou v jiném táboře. Byl tak trochu mindrák z jazzu, a nemohli se smířit se surovostí a jednoduchostí rocku. Tichej hoch, taková trochu podšívka, on se pořád tak usmíval pod fousy. Chodili jsme ho poslouchat s Kubešem a s klukama, líbil se nám. Ale pořád jsme první místo přikládali Standovi Kubešovi. Nehledě na to, že se na něj tlačil Petr Janda a další vynikající kytaristi. No ale byl jednička, málo platný. Jednou jsem ho viděl hrát, měl krásně vyzdobenou kytaru, na jejím krku měl liščí ocas na šňůrce. To se mi tak líbilo! Říkám Kubešovi: „Kup si taky takovej ocas, dej si ho na kytaru, to vypadá tak efektně, jak s tou kytarou cloumáš, ten ocas se hází, to je pro diváky velmi atraktivní.“ A kluci samozřejmě, ještě než Kubeš otevřel pusu, tak mu povídá Mamut: „Kdyby měl ocas Kubeš, tak by mlátil tím svým, ale ten by nebyl vidět“! Čemuž jsme se velmi smáli. A Kubeš zase samozřejmě nám nadával, že na nás pošle právníka. Vy, kteří jste četli Ruský týden, víte, že Kubešovo rčení: To si vyřídíme s právníkem, je na každý třetí čtvrtý stránce.

 

Hladík je pryč, ke konci už byl prý nemocnej. My jsme spolu nikdy neměli osobní kontakt. Vždycky jen když jsme se někde potkali, tak jsme se pozdravili, prohodili jsme pár slov. V podstatě jsme si neměli co říct. Když jsem se nechtěl já, pravověrný rocker, s jazzrockerem hádat, tak jsme radši neříkali nic. Já jsem ho ještě teď, je to takovejch pět let zpět, viděl na Vinohradský třídě, nemohl jsem ho poznat, stál tam chlapík s velkou pleší, v takovým flaušovým kabátě a v ruce měl plastovou tašku, tzv. igelitku a něco v ní měl. Já jsem si říkal: Panebože, tohle je jeden z našich nejlepších kytaristů, jaký jsme kdy měli? Tady ten chlap vypadá jako vandrák! No, byl. Takhle si život zahrává s naší vizáží. Myslím, že nevypadám už o nic líp, než vypadal Hladík. Je to škoda. Ubejvá nás. Je mi to líto. Takže Hladíku, budiž ti země lehká a jazzrockuj si na nebesích, protože jsi tam určitě přišel.

 

GENERACE BEATLES 3.

Bude Generace 3. Jednal jsem v Ikaru s ředitelkama, s Helenkou i s Gábinkou, jestli bych měl napsat ještě třetí díl. Víte, že vyšla Generace Beatles 1 – ,,Rok stárnoucího rockera,, Generace Beatles 2 ,,Cesta do krematoria,, a teď bych chtěl napsat Generaci Beatles 3, a sice ,,Než zaklapnou víko,,. Musím si pospíšit, aby ho opravdu nezaklapli dřív, než to napíšu. Na smlouvě s vydavatelstvím bude termín do konce roku. Nemám zcela úplně jasnou koncepci, ale mám nějaký zajímavý body. Víte, že moje knížky, mimo Cucurucuců, což je ucelený román, a mimo Ruského týdne, což je příběh kapely v Rusku, tak jsou všechno magazíny, má to zvláštní charakter, mám pro to termín - obraz života, lítám od Šumavy k Tatrám, moji fanoušci si už zvykli a ti, co přijdou noví, si budou muset zvyknout, protože znáte to, starýho psa novým kouskům nenaučíš.

 

Helenka s Gábinkou si nebyly tak úplně jistý, jestli chtěj Generaci Beatles 3. Přednesly to na poradě a oni řekli, no tak jo, pana Ringa jo, ale ať napíše trochu něco jinýho. Já jsem říkal: „Ježiš, holky, já toužím mít trilogii, to je můj sen. Tak mi to dopřejte, ať mám tři knihy Generace Beatles 1, 2, 3, pak je dáme do takovýho toho společnýho boxu a budou se prodávat společně.“ „Tak my vám připravíme smlouvu, Ringo.“ „Ale chtěly bysme, aby to bylo něco trošku jinýho.“ Já si uvědomuju, že ubývá humoru z mých knížek. Tak, jak roste můj hněv a nespokojenost se situací, obavy z budoucnosti a neskutečná zlost nad hloupostí, tupostí, blbostí a tmářstvím mých současníků, dobroserů a sluníčkářů, tak samozřejmě to vytlačuje z díla humor. Člověk, kterej je neskutečně nasranej, nemůže, psát komiku, protože humor má v podstatě laskavou podobu. Budu se snažit. Chtěl bych taky přepsat jednu z pohádek Boženy Němcový do současnosti. Uvidím. Napište a doporučte mi kterou……

 

ONE MAN SHOW

Ke konci roku jsme hráli v Trojanovicích s velkým úspěchem. Já vím, že se smějete, když pořád píšu s velkým úspěchem, když Dívčí válka, tak jak jinak. Zase standing ovation, ovace ve stoje, dívali jsme se na sebe, byli jsme spokojený. Bylo to naše poslední vystoupení před koncem roku. Já jsem byl ještě na jednom vánočním večírku u firmy jednoho majitele mých obrazů na Ostravsku v jeho krásným hotelu. Vidíte, jak jsem blbej, protože jsem zapomněl to jméno, přestože si ten večírek vybavuju zcela jasně. Vystupoval jsem sám, zábavný Artur, veselý stařec vypravoval příběhy, fóry, skákal jsem, zpíval jsem. A pak mě zchvácenýho vezl Pavel Erben do Prahy.

 

TAK SI TADY ŽIJEME

Barrandov točil vánoční díl, ten jste možná viděli, programu Tak si tady žijeme, program, kterej má kupodivu slušnou sledovanost. Když jsem se ho zúčastnil poprvé, podruhý, tak jsem si říkal, tak tenhleten program, ten nepřežije měsíc. Kupodivu točíme furt, nikdo ho ještě nezrušil, jak jsem říkal, má dobrou sledovanost, hodně lidí na Barrandov píše. Jsou to zajímavý kauzy, samý průsery, zlodějiny, který my glosujeme. Já to dělám rád, mně to baví, já jsem prostě v bedně rád. Snažím se, jsem tam zase jako zábavný Artur. Dělá to Pavlína Wolfová, rozená Filipovská, velmi šikovná, po dědečkovi, jak by ne? Je tam sociolog, politolog, je tam žena nějaká chytrá většinou lékařka, je tam doktor Svěcený, skvělej můj parťák, největší odborník na autorský právo v naší republice a jsem tam já jako zábavný Artur. Schválně se na to podívejte, místy je to legrační, místy je to k pláči. Jak může bejt legrační projekt za 80 milionů euro, který vystaví podnikatel jako léčebný lázně a když je postaví, tak zjistí, že tam není žádná voda, natož aby tam byl léčivý pramen? Něco neskutečnýho.

 

GRÓNSKO

Odjeli moji přátelé Klempířovi do Grónska, žijí v Grónsku, já už jsem o nich psal na stránkách ve svém deníčku. Žijí v Grónsku, což je obdivuhodný. Já strašně rád poslouchám jejich vyprávění, jak to tam v tom Grónsku vypadá. Oni mi dokonce přivezli grónskou muziku, cédéčka, který tam vycházej, a různý věci. Eskymáci mě zajímaj. Samozřejmě, jak je svět zblblej, začínaj se taky bouřit, kupodivu nechtějí, aby se jim říkalo Eskymáci, když jsou Inuité. Celej svět blbne. Proč by nemohli bejt Eskymáci a přitom taky Inuité? A teď vám tady napíšu, jak se řekne grónsky veselé Vánoce a šťastný nový rok. JUULLIMI PILUAGGULLUASI UKIORTAAMII AJUUNGINNERPAAMIK KISSAAPPASSI 2017! Naučte se to nazpaměť, bude se vám to možná hodit.

 

POKONDŘI

Jako každý rok jsem točil Silvestr u Pokondrů. On to vlastně není přímo Silvestr, běží to 30., má to tradici, už jsem u nich byl aspoň desetkrát. Oni mě vždycky zvou na Vánoce ke konci roku. S nima je zábava, kluci jsou skvělí, vtipní, jsou dobře připravený. Dělal jsem všechno možný, abych byl zábavnej, abych nezuřil, tak jsem je varoval: Žádnou politiku, prosím vás, nic. Žádnou Merkelovou, žádnou Evropskou unii, nebo máme zkaženej program. Tak to úplně nedodrželi. Říkal jsem, že jsem namaloval obraz Píča Merkelová, myslím, že je na webovkách v kolonce Obrazy. A připravil jsem si ho, že ho dám, že až půjdu po Novým roce za Milošem na Hrad, že si Píču Merkelovou zaslouží a může si jí pověsit na hajzlu kam baba patří! Ani nevím, jakej jsme měli ohlas protože jsem neměl čas to sledovat. Ale určitě, Pokondři mají vždycky vynikající poslouchanost a já jsem se s nimi svezl.

 

Mimochodem stále běží můj nedělní program Hvězdy vinylu, drží se pořád na špičce poslouchanosti na ČRo 2.

 

KAZACHSTÁN

Přišel ke mně zákazník, zajímavej mladej doktor ze Slovenska, očař, kterej pracuje v Kazachstánu, tak jsme si popovídali u kafe. Vypravoval mi, jaká je to obdivuhodná země, ten Kazachstán, jak máme zkreslený informace. Máme pocit, že tam žerou koňský a velbloudí hovna, že tam běhaj s těma dýkama za pasem. Říkal, že je to velmi civilizovaná země, samozřejmě neoplývá příliš demokracií, ale to ostatně žádná muslimská země. Nikdo tam nikoho neutiskuje, mají co jíst, daří se jim dobře, protože tam mají naftu. To jejich hlavní město, Astana, je velmi krásná. Říkal: „Přijeď, Ringo, já se o tebe postarám. Já tam operuju na oční klinice. Udělám ti program, prohlídneš si Kazachstán.“ Pozvání je to velmi zajímavý, ale bez Novotnýho, co tam budu dělat? Bez svého cestovního spolubratra?

 

PETR NOVOTNÝ

Mimochodem, chtěl jsem ho navštívit před Vánocema, ale Mirka povídá, že je Petr v nemocnici. Tak jsem se lekl, říkám: „Proboha, co se děje?“ „On je blázen, jde se psem ráno ven jenom v županu a v dřevákách bez ponožek, tak samozřejmě nastydne. Tak je v nemocnici. Teď za ním, Ringo, nechoď, protože je ve velkým útlumu, dostal silný prášky.“ Ale potom přišel za 14 dní mail od Pavlíka, od syna, že můžu za Petrem, že už je doma, že je v pohodě. Takže se za ním vypravím a včas vám vyzvoním, o čem jsme si povídali.

 

VÁNOCE

Český Ladovský Vánoce, nádhera. Víte, jak já je prožívám, jak se těším na Vánoce, jak jsem se modlil, aby byl sníh, po mnoha letech abychom měli zasněžený Vánoce. Já je trávím na chalupě v horách, přes 800 metrů, tak tam bylo asi 10 cm. Nebyla to ta vánice, ten vítr, chumelenice, jak padaj ševci, nebo trakaře, jak kdo chce v tom jde tatínek se stromečkem v podpaží, se sekerkou a pilkou a doma u kamen, ho čekaj malý děti, jak to zdoběj… Děkoval jsem i za těch 10 centimetrů. Vánoce jsou prostě Vánoce. Lituju lidi, kteří neprožili krásný Vánoce jako děti, protože ti potom předávaj tuhle tradici dál a dál. Doufám, že jste měli krásný Vánoce, moji milovaní blbouni. V Jilemnici byl nádhernej nápis u kádě s kapry: Kapři doporučují pstruhy. Což mi přišlo velmi vtipný. Vidíte, jak jsou Češi vtipný.

 

SILVESTR

Silvestra jsem trávil doma v posteli, díval jsem se na televizi, ani už nevím na co. Na chalupu jsme nejeli, protože děti trávily jedna rodina zvlášť, druhá rodina zvlášť, tak jsme si volali. My jsme je s babiznou navštívili a krátce na to vysmahli.. Skončil jsem doma, něco jsem si pouštěl, nějakej hezkej film, usnul jsem v půl 10, jak je mým zvykem, probudila mě na Jílovišti střelba, rány, rakety. Vydrželo jim to hodinu, tak jsem chodil od okna k oknu, díval jsem se, jak střílej rakety. Říkal jsem si: Panebože, zas je jeden rok v prdeli, ale zaplaťpánbůh, že jsem se dožil.

 

NAPIŠ TO RINGO!

Rád se vyjadřuju k situaci. Jde o to vydat svědectví pravdě a tlačit na druhou stranu vrat, víc člověk udělat nemůže. Zbytek ponechám Milošovi, je lepší než já a více toho zmůže! Lítá toho hodně na internetu a já už si ani nevzpomínám, co jsem kde řek! Pravidelně mě volaj z Parlamentních listů a domluvil jsem se s režisérem Chaunem, že bych natočil nějaký nový vstup ať nemydlíte pořád Drtinovou. Musím říct na její obranu, že je to velmi příjemná ženská. Potkal jsem jí na Slavii ve Vipce a pochvalovali jsme si, že si nás pustilo více jak 450 000 lidí. Vždycky si lámu hlavu, kde a pro koho jsem to řekl, nebo napsal a vždycky se leknu, když je to docela ,,chytrý,, ……

 

MŮJ POSTOJ K IMIGRACI

Pokud cizí pes podleze plot, protože ho soused bije, zaslouží si nakrmit a ochránit! Pokud podleze, aby mi sežral maso na grilu, zaslouží seřezat páskem a odvést zpátky! Pokud podleze, aby pokousal mé děti, zaslouží chytit a utratit! ANI V JEDNOM PŘÍPADĚ MĚ NÁBOŽENSTVÍ PSA NEZAJÍMÁ!

 

RINGO EVER - REMBRANDT NEVER!

Maluju velmi pilně. Musím říct, že moje literární práce ustoupila trochu do pozadí, což vidíte, jak je velkej odstup mezi deníčkama. Listopad, jak je to dlouho, ale už mám prosinec, ale mám poznámky na leden, kterej už je taky skoro pryč, ale vy jste na moje časové prodlevy zvyklí.

 

Teď zrovna, než jsem začal malovat, jsem četl odbornej článek, zrovna jsem maloval kobaltovou modří, maloval jsem nebe na obrazu Kněžna Libuše cvičí na činely. Maloval jsem nebe a přečetl jsem si, že kobaltová modř po 350 letech bledne. Tak jsem si říkal: To je v prdeli, já tady zbytečně plácám kobaltovou modř na Libuši, jak cvičí na Vyšehradě na činely, a za 350 let ta obloha ztratí barvu. Zbytečná práce, ale co naděláte, přeci jí neudělám červenou!

 

Namaloval jsem obrázek Cesta do Bruselu. Dva čeští zemědělci, sedlák a selka jdou do Bruselu, mají tele, které má jen jedno oko, má pásku přes oko, a mají papoušky, protože Brusel, teda Evropská unie, vydal nařízení, že do Bruselu nesmí nikdo vkročit, kdo nebude mít na hlavě papouška. Takže oba mají na hlavě papouška včetně toho telete. Vedou taky kozu, která má tuším papouška.Tak nezapomeňte - když do Bruselu, tak z papouškem!

 

Našel jsem obraz Ježek v kleci, kterej najdete v Obrazárně. Je to obraz, deset let starej, maloval jsem ho už podruhý. Znáte můj přátelskej vztah k Foglarovi. Nevypadá moc jako ježek, ale podívejte se, je tam přesná citace z Foglara, jak se má ježek z klece vyndat.

 

Namaloval jsem remake mýho starýho obrazu, vidíte, jak se vracím do minulosti, obraz starej 15 let ,,Zase už ji bolí hlava,,. Myslím, že jsem dobře vystihl tu situaci. Manželé po třiceti letech sedí u stolu, ona nasraná, frigidní, bolí ji hlava, vymlouvá se, otravuje mu život, chudákovi, kterej ji živí. No něco ze života.

 

Namaloval jsem betlém, klasickej betlém Josefa, Marii a Ježíška. Sice opožděně, dokončil jsem ho až po Vánocích, ale zůstane mi na příští Vánoce.

 

A jako poslední jsem namaloval obraz Jan Žižka a liška Bystrouška u solární elektrárny. Ty čuměj! Takže takhle se motám mezi historickými motivy a současností.

 

Na závěr bych chtěl zopakovat, že stále pilně čtu, co mi píšete. Beru to na vědomí, tam kde mě káráte, se snažím polepšit, ale znovu opakuji, starého psa novým kouskům nenaučíš. Do novýho roku vám přeju hodně štěstí všem a musím konstatovat jako vždy: Včely letěly krásně. Mějte se hezky.