Dobrý den, dnes je 19.03.2024 - 12:22
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

LISTOPAD 2016 TRUMP - KATETRIZACE - BRATISLAVA - MUZIKÁL - ULI HOENESS - WEB - ZLATÝ SLAVÍK - SUCHOŠ A GEŇA - MILOŠ ZEMAN

 

Tak jsem se pochlapil a poruším dlouhé termíny mezi mým deníčkem a předkládám včas vánoční. Budete doma, tak je to ještě poslední letošní web, kterej inzeruju. Jak by řekla paní Milerová: Tak nám zabili Ferdinanda. A já říkám: Tak nám odstřelili Obamu. Velké vítězství Donalda Trumpa. Měli jsme všichni rockeři z toho radost, protože se konečně začne něco dít a historie se začne hýbat. Americkej Sobotka - Obama odchází, jalovej člověk, neudělal nic, NIC! Jen jeho žena řekla, to mi utkvělo v paměti, jak jí dělá dobře, když bydlí se starým Obamou v Bílým domě, kterej postavili její předkové, tedy černí otroci, a teď tam bydlí ona s Obamou a na zahradě si hrají její dvě krásný černý holčičky. To doslova cituju. Měl by ji někdo žalovat, protože neřekla afroamerické holčičky, ale řekla černé holčičky. To je velká urážka! Sluníčkáři mi dají za pravdu. Tak zaplaťpánbůh vyklízejí Bílej dům a přijde tam Trump, něco se bude dít a doufám lepší věci, ale víte sami nikdo nikdy neví…… Pohnou se nehybný stojací vody, je to velmi dobrá zpráva i pro Evropu. Pro nás, co máme strach ze zkázy našeho kontinentu, myslím, že budeme mít v Trumpovi silného spojence. Je to vlastně po Brexitu druhá rána, kterou sluníčkáři a kavárna dostali. Určitě si při tom vylili kafe na ty svý malý pinďoury, když se to dozvěděli. Média lhala do poslední chvíle, když už Amerika hlásila a všichni psali, že vyhraje Trump, tak tady u nás pořád: ,,vyrovnanej boj s tou babou Clintonovou,, a co se namávala do davu a co naobjímala k tomu připravené dívky…. Ani jí nemůžu přijít na jméno. Tu kandidátku nafoukanou, hnusnou, neupřímnou. Takže jsme vyhráli v Americe a teď ještě abychom vyhráli v Evropě.

 

KATETRIZACE

Podrobil jsem se operačnímu zákroku, kterýmu se říká katetrizace. Je to v mým životě už podruhý. To je to rozšiřování, roztahování cév, který se zužujou, díky doutníčkům. (I když díky whisky se zase rozšiřujou - čert ví?) Postěžoval jsem si profesorovi Aschermannovi, že mě občas bolí na prsou, a hned mě objednal na katetrizaci. Moje spolužačka doktorka Fričová mi řekla: „Ty vole, tos neměl říkat, jakmile řekneš, že tě bolí na prsou, tak každej poctivej doktor tě požene na tenhleten zákrok.“ No tak stalo se. „Měl sis vzít nitrák pod jazyk,“ říkala Fričová, „když tě začne bolet a hned to bude v pořádku. Mám takový pacienty, žijou do devadesáti a nikdo jim nestrká do třísel dráty.“ Jak říkám, bylo to podruhý, profesor Aschermann se divil, říkal: „Člověče, to je po třinácti letech.“ Nehodilo se mi to, komu by se to hodilo jít do nemocnice? Šel jsem na Karlák k profesorovi. Když si na to vzpomenu, to vám musím říct, byla tam taková jedna pěkná sestřička, tak já starý rocker jsem ji hned ve dveřích začal hned balit. Rocker si nemůže pomoct, zvyk je železná košile, vidím pěknou ženskou, hned ji začnu balit, aniž bych měl vážnej úmysl si s ní něco začít, to je takovej zvyk. Říká mi: „Tak vyholíme třísla.“ Protože úplně přesně nevím, co jsou třísla, říkám: „Ale tam nic není, tam já nic nemám.“ A sestřička říká: „No uvidíme.“ Vzala mě na WC, sundala mi košili, dala pindíka na stranu, vyholila jednu stranu, přešla na druhou stranu, postrčila pindíka na druhou stranu, vyholila mi třísla i na druhý straně. Byl to docela hezký zážitek, kdyby to nebyla nemocnice. Bylo to takový vzrušující a z jejího přístupu bylo vidět, že má svoji práci ráda. Když jsem to vyprávěl v divadelní šatně, největší zájem vzbudilo právě to holení třísel! Katetrizace nebolí, akorát je trochu cítit takový tlak na prsou, jak vám tam hrabou těma drátama. Profesor Aschermann říkal: „Ještěže jsi šel, tak do půl roku to vidím na infarkt.“ Dali mi tam dva stendy, dvě takový trubičky. A byl jsem na pokoji, zákon schválnosti, se zuřivým sparťanem, zuřivý slávista se zuřivým sparťanem, ale docela jsme se skamarádili. Přišel službu konající lékař druhej den a říká: „Dali jsme vás na postel, kde leží často Petr Janda.“ Tak mi to přišlo rozkošný, že dva rockeři na sklonku života se válej ve stejný posteli. „Pan Janda tu byl víckrát,“ říkal službu konající lékař. Tak jsem to ocenil a až Plešatou potkám, tak mu to povím, že mě to těšilo, že byla ta postel ještě od něj vyhřátá. Jak bych to zhodnotil? Skvělí doktoři, skvělá nemocnice, dobrej zákrok, co bylo velmi deprimující pro mě a co jsem si odnesl, co na mně sedělo ještě dlouho, minimálně týden po tom zákroku, že jsem si uvědomil, jak jsem tam tak ležel, vzhledem k svému věku že tam velmi brzy můžu přijít znovu a už z tý nemocnice neodejdu. Hezká perspektiva. Sere mě to, ale co naděláš?

 

BRATISLAVA

Jel jsem do Bratislavy po dlouhý době vystupovat do klubu Hron. Klub Hron je na sídlišti na kraji Bratislavy, velmi pěknej klub. Když jsem tam přišel, Pavel mě vezl, protože já už bych tam nedojel, tak jsme koukali a Pavel povídá: „Nejsme, člověče, v masážním salónu?“ Velmi noblesní klub. Já říkám Pavlovi: „Počkej, jak budeš čumět, jaký jsou ty Slovenky krásný holky. Uvidíš, že budeme oba úplně vedle.“ A taky že jo. Hned, jak jsme vlezli do toho klubu, jedna servírka krásná, druhá krásná, třetí krásná, jen jsme čuměli. Byl jsem tam host v takovým zábavným programu, který se jmenuje ,,Hron do toho,, takový zvláštní název. Byla tam skvělá houslistka s božskou figurou a překrásnejma kozama, něco na ní bylo zvláštní, ale nezjišťoval jsem to. Myšlenka na sex mě zcela pohltila. Taky skvělá zpěvačka s nádhernou figurou, zase jsme se s Pavlem soustředili na ten zasranej sex! (Bože, kdy to skončí, Werich řekl Janouškovi v jednom intervieu, že až v rakvi!) Samozřejmě že jsme je balili úplně k hovnu, protože jsme se potom sebrali a odjeli sice s telefonníma číslama, ale ty si můžeme strčit někam. Znáte to, jak to není na Žižkově nebo na Vinohradech, tak je to… Ta doba, kdy jsem jel za krásným děvčetem do Humenného, ta už je dávno pryč. Ale bylo to pěkný, já mám Slováky rád, já se cítím Čechoslovákem. Měl jsem veliký úspěch, to mě potěšilo. Nejdřív jsem měl strach, že mi nebudou rozumět, ale nebylo tam moc mladejch lidí, byli tam tak třicátníci, padesátníci a ti mojí češtině rozuměli.

 

DÍVČÍ VÁLKA

Hráli jsme tři krásný štace s divadlem. A sice Frýdek-Místek, přišlo 700 lidí, Jevíčko, přišlo 600 lidí a v Berouně. Beroun je zvláštní město, tam vždycky byla taková napůl návštěva. Jako o lístky se tam nikdy nervali. Tentokrát ale vyprodaný sál, lidi i stáli, tak jsme si říkali se Sandrou a s Maděričem, že je to hezký ukončení letošního roku. Byl to vlastně dobrej rok. Teď už hrát nebudeme, ještě jsme to ukončili U Hasičů, čili Praha, bylo úplně plno, lidi byli skvělí. Praha je Praha, to máte marný. Praha je vzor elegance, je věčně mladá, nikdy nestárne a je jí stále do tance, zpívala Ljuba Hermanová. U Hasičů hráváme jednou na jaře a jednou na podzim, chci, aby nás taky lidi v Praze viděli.

 

DÍVČÍ VÁLKA - MUZIKÁL

Přišel za mnou Kocourek, můj starý kamarád, majitel divadla Kalich, kterej provozuje výpravný muzikály v Praze. Kocour u mě hrál, hrál v Dívčí válce a nabídl mi, že by chtěl udělat z Dívčí války muzikál. To jsem měl velkou radost, protože musím se přiznat, že jsem na to tak trochu myslel, že by si tahleta hra zasloužila současnou muzikálovou podobu. Tak jsme se o tom bavili. Já jsem říkal: „Kocoure, já se do toho nebudu moc míchat.“ Kocour říkal: „Troufl by sis na ty texty?“ Já jsem říkal: „No troufl, zkusím to.“ Vidíte, takhle skromnej jsem byl. Neřekl jsem, že je udělám. Zkusím to, jestli jsem to nezapomněl za tu dobu, co jsem přestal textovat. Ale problém je skladatel. Říkám: „Kocoure, to je klíč k úspěchu, Dívčí válka potřebuje geniálního skladatele. To musej bejt šlágry! Milostnej duet, Vlasta a Přemysl, Kazi, Bivoj, to musej bejt všechno pecky. Máš někoho?“ Kocour pokrčil rameny, určitě někoho v hlavě má. Pak mě ještě napadlo, že by texty udělal dobře Fanánek. S tím bych se rád podělil, uvidím. Budu vás pravidelně informovat, jak to postupuje, mám z toho radost. Ale ten skladatel… Kurňa, kdo napíše dobrou hudbu? Můžu konstatovat, že určitě jsou geniální kluci, který to uměj. Já je neznám, ale každá doba je má. Kocáb a Pavlíček, nevím, jestli by se zrovna na Dívčí válku hodili. Nechte se překvapit, jak říkám, budu vás pravidelně informovat.

 

ULI HOENESS

Uli Hoeness vyšel z vězení a hned se ujmul prezidentství v Bayernu. Měl jsem z toho radost, protože ho znám osobně. Kdysi ještě, když hrál, tak jsem ho potkal na Eintrachtu Frankfurt, kam jsem se šel podívat. Já jsem tam jel s bratrancem Erichem, jeli jsme mikrobusem. Uli Hoeness, já jsem z toho byl úplně vedle. Přijeli jsme na ten stadion a přišel chlapík a nesl celou krabici videokazet a nabízel, zcela určitě kradený. A za dobrou cenu. A Uli Hoeness řekl: „Já vezmu celou krabici.“ A teď se začal šacovat a neměl drobný. Tak říká: „Nemáte někdo 350 marek?“ Já jsem jako blesk je vytáhl, říkám: „Pane Hoeness, tady jsou, já vám je půjčím, ale mám jednu prosbu. Kdybyste mi napsal: Půjčil jsem si od svého velkého fotbalového vzoru Františka Ringo Čecha 350 marek. Přítel Uli Hoeness.“ Na takovej plakát mi to napsal. To jsem teda měl pýchu! Vzal jsem si to do Prahy a byl u mě Tonda Panenka a ten na to kouká a říkal: „Ty vole, to sis napsal sám, ne?“ Já jsem říkal: „Copak já umím takhle německy, Tondo?“ Kroutil hlavou a říkal: „Hoeness, takovej sekáč!“ Odpustili mu vše. Malý daňový podvod udělal, kdo by nebojoval s daněma? Vždyť daně jsou zhouba a nepřítel. Vyšel ven a hned ho posadili do nejvyššího křesla. Tak to má bejt!

 

PIŠTE MI - ČTU TO!

Píšete mi na web a já mám z toho velikou radost. Musím říct, že vám nemůžu odpovídat, někteří z vás mi vyčítáte, že aspoň větu vám nenapíšu. Já nemám odpovědnu v deníčku, tak vám chci říct, že mám z toho velkou radost, všechno osobně čtu (no, jak bych to mohl číst neosobně? To je kravina!), dělám si poznámky z toho, co mi píšete. Ne samozřejmě ty, kde mě posíláte do prdele, to si poznámky nedělám, z toho radost nemám, ale víc je těch, co mě máte rádi. Mám vás taky rád, můžu říct a mám z toho radost. Jen mi pište. Není to marná práce! A těm co mi píší, že jsem kokot - vzkazuji upřímně a srdečně - běžte do prdele, čuráci! SANTA JE CIZÁK! Sháněl jsem adventní kalendář, jako každý rok jsem byl v šoku, protože absolutní hovno. Já jsem chtěl adventní kalendář koupit vnukům, kde je na 24. prosince Ježíšek v jesličkách, je tam oslíček, kravička, jsou tam pastýři, jsou tam ovečky, tak jak já jsem zvyklej. Na Štědrej večer se otvírá to poslední okýnko s těma jesličkama. Hovno! Všude ten zasranej dědek s těma jelenama, ten Santa, jak mu říkaj. Vždycky mě chytne rapl! Jednoho jsme vyhnali, toho Dědu Mráze a už se nám sem narval Santa. Já jsem byl vzteky bez sebe. Sehnal jsem telefon na pana biskupa Malýho a zavolám mu a řeknu mu: „Prosím vás, vaše eminence, nemůže se církev dohodnout s mladým Ladou a vydat adventní kalendář? Češi by ho kupovali. Já toho dědka nechci, aby ho děti měly.“ Už několik let se rozčiluju. Dám vám zprávu, co pan biskup Malý na můj návrh udělá.

 

BOŽSKÝ KAREL

Zlatý slavík, můj syn ho točil, takže něco z toho vím, co jsme si povídali v kuchyni. Božskej Karel samozřejmě vyhrál. Co je k smíchu a smutný, ty urážky tý ankety Zlatýho slavíka. Oni by prostě ti kritici, ti troubové, co nic neuměj, zlostní nactiutrhači… a na skupinu Ortel, která se umístila skvěle, nešetřili urážkama. Samozřejmě pražská kavárna a sluníčkáři… Sakryš, když to mají lidi rádi… Já nevím, co Ortel zpívá, ale pravděpodobně, když jsem četl, že to jsou xenofobové, nesnášenliví lidi, rasisti a zlosynové, tak jsem si uvědomil, že jsem taky xenofob, rasista a velmi zlej člověk. Umístili se, patří jim to. Zlatej slavík je Zlatej slavík. To patří k tomuhle státu, tak se poserte, že vyhrál Gott. Karel není člověk! Karel je BŮH!

 

SUCHOŠ A GEŇA

Vystupoval jsem u Suchoše a Genzera v programu Kdo to ví? Miluju je oba. Suchoš a Geňa samozřejmě taky hráli u mě. Nakonec víte, jak říkal Langmajer: Kdo nehrál u Čecha, nehrál divadlo. Miluju je pro jejich humor, Suchánka i Genzera. Obdivuju, že oni 15 let každej tejden mají nějakej program, to je bezedná studna nápadů. Byli trošku unavený, ale jinak v dobrý náladě. Měli jsme radost, že se vidíme, tak jsme se objímali, hned jsme na sebe vychrlili všechny novinky, co se všechno událo. (hlavně kdo koho šuká) Já jsem byl v tý soutěži, určitě jste ji viděli, vědomostní soutěž. Já jsem byl v partě se Suchošem, s Genzerem byla Heidi Janků. Skvělá ženská, přijel s ní samozřejmě Ivo Pavlík, ten tam nesměl chybět. Seděli jsme v šatně, čekali jsme, protože oni točej tři díly každej tejden najednou. My jsme byli s Heidi druhý, tak jsme čekali. A jak v tý šatně bylo teplo, tak jsme oba usnuli. Pavlík i já. Všichni se smáli. Heidi nás probudila a říkala: „Vstávejte, dědkové. Vy jste přesně jak ti výměnkáři na tom dvoře s tou fajfkou v hubě, jsou u toho vejminku a pochrupávaj.“ Co naděláte? Ale jakmile jsem byl na place, tak jsem se vzchopil a jel jsem jako fretka.

 

TAK SI TADY ŽIJEME

Mimochodem program Tak si tady žijeme, je v plné síle. Dělám to rád. Už se tam neobjevil ten krásnej chlap, ten Slezáček. Dělal to dobře, ale teď ho nahradila Pavlína Wolfová. Nevím, proč s ním vymetli, asi někde něco plácl, nebo se znelíbil. Mně se líbil, dělal velmi dobře. Pavlína je taky dobrá, ale on taky. A hlavně ženský za mnou chodily a říkaly: Kde je pan Slezáček? Ženy ho milujou, myslím, že to byla chyba Barrandova, že se připravili o spoustu divaček, protože padesátnice a šedesátnice, ty jsou z něj úplně v prdeli. No tak není divu, krásnej, vysokej, štíhlej chlap. Je pryč. Pavlína je taky skvělá, je malá, ale je vtipná, dělá, co může, není jedovatá. Schválně se na to podívejte, jak se vám to bude líbit. A úplně poslední vystoupení v letošním roce, pro mě není ještě úplně poslední, jedu ještě na jednu besedu, na podnikovej večírek, pozvou si vás, maj Mikulášskou a vánoční večírek, tak tam vystupuju. Tak na to se těším, protože to je krásný improvizovaný zábavný vystoupení. Něco tam zazpívám, něco řeknu, ale Hasiči, to bylo poslední divadelní představení, bylo to pěkný, jak už jsem říkal. Tak jsme se loučili s rokem, objímali jsme se, přáli jsme si šťastný a veselý Vánoce a jeli jsme domů.

 

PRAVDIVÉ PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA MILOŠE ZEMANA

Šli jsme takhle jednou Miloš, Ivanka, Hlinovský a já po jižní Moravě. Bylo už měsíc nesmírné sucho, vyprahlá pole a vinice volaly o pomoc a cisterny z vodou od EU nikde! Obklopil nás obrovský zástup vesničanů, líbali Milošovi ruce a prosili milovaný Miloši pomoz….pomoz…, ten je vlídně pozvedl a zeptal se, kdo volil mě a kdo knížete? Vás, vás jsme volili pane prezidente! Pouze tři z nich se přiznali, že volili Schwarzenberka. Dav je okamžitě utloukl. Když je zahrabali , Miloš pozvedl oči k nebi a cosi zamumlal. V tu ránu se spustil tak vydatný liják a pršelo tři dny. Buď dlouho zdráv náš prezident, do prdele z pražskou kavárnou volali vesničané a štěstím se ráchali v bahně. Ten rok byla vyjimečná úroda a vděční moravané již nikdy nevolili nikoho jiného!

 

Mám pro vás nový obrazy, namaloval jsem Dvojčátka a Jedináčka. Nejdřív jsem namaloval Dvojčátka, a pak jsem si říkal: Kurňa, když už jsem namaloval Dvojčátka, taky bych měl namalovat Jedináčka. Nakonec je uvidíte, jsou tady uvedený. Namaloval jsem taky Tři zlaté vlasy děda Vševěda, ten už jel na výstavu, když mi to galeristka vrátila a říká: „Pane Čech, my hledáme marně ty tři zlaté vlasy.“ A já jsem je zapomněl namalovat. Děd Vševěd je, to se podívejte, hezky vyvedenej, i tam rozvěšuje kozy, tak jsem mu domaloval tři zlatý vlasy a bylo to. Namaloval jsem taky, já se rád vracím k Prodance, obraz Milostné zviřátko uděláme z vás, kolem krku dáme pozlacený pás. Je Vašek v medvědí kůži a vedle je Esmeralda. Když jsem se radil s Máťou, jak by měla Esmeralda vypadat, protože tuším, že ona je cigorka, zjistil jsem, že moji vnuci nevědí, kdo je Esmeralda! Katastrofa! A ani Vašek, medvěd, nic, hovno vědí! Tak jsem říkal, víte co? Po novým roce půjdeme všichni na Prodanou nevěstu. Půjdete, blbouni, povinně, abyste se podívali. Půjdeme na Prodanku a na Rusalku, protože myslím, že, i co se týče Rusalky, jsou vaše vědomosti stejný. Je to naše chyba. Je to chyba jejich matek a mě jako dědouška. Už jsem přišel o Rychlý šípy, to jsem prohrál, o Starý pověsti český, čtou úplně jiný kraviny, je to ztracená generace. Namaloval jsem Babička jde k paní kněžně. Jsou tam všichni, strašně šeredný ty děti, nepovedly se mi. Paní kněžna je nejhezčí, babička je šeredná jak noc. Adélka a babička, najednou jsem viděl, že jsem jim udělal volný ruce, tak obě mají praky. Babička předtím učila Adélku střílet z praku, tak jdou a babička říká: „Ne abyste stříleli po paní kněžně, vy kreténi!“ Taky jsem zapomněl na Tyrla. Sultána jsem namaloval a říkám: Kurňa, vždyť oni byli Sultán a Tyrl. Vidíte, že já vyčítám dětem, že mají mezery, a já dělám takovýhle chyby. Babička má tašku nákupní, byla v Lídlu a tak jsem do tý tašky namaloval Tyrla a tím jsem to zachránil. A maluju Viktorku u splavu. Na tom jsem si dal velmi záležet. Viktorka zpívá trojčárkovaný c, posuďte sami, jak se mi tyhle obrazy vydařily. Jsou to poslední obrazy letošního roku. Takže to je moje předvánoční vyprávění, chci vám všem poděkovat, kteří čtete moje webovky, kteří mi píšete, kteří mě máte rádi. Ale zdravím i ty, co mě nemaj rádi, ať mi políběj prdel, ale zdraví a štěstí přeju i jim. Takže krásné Vánoce, bohatého Ježíška, hodně štěstí, do Novýho roku, moji drazí milovaní blbouni. A včely letěly krásně, zaplaťpánbůh.

 

NOVÉ OBRAZY

JEDINÁČEK
DVOJČÁTKA
TŘI ZLATÉ VLASY DĚDA VŠEVĚDA
MILOSTNÉ ZVIŘÁTKO UDĚLÁME Z VÁS!
BABIČKA
VIKTORKA U SPLAVU

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR