Kup jí kožich – bude pokoj

Poslyšte kratičký příběh mužské blbosti a naivity. Jeden můj hudebník kdysi dávno (nesnažte se přijít na to který, měl jsem jich po dobu své hudební éry určitě stovku) se nám v autě svěřoval se svými problémy.

Na tom nebylo nic divného, kdo četl mé knihy, které o tomto období pojednávají, ví, že nás v autě jezdilo pět. Denně na dlouhé zájezdy, často až na Slovensko, a tak ti lidé, co spolu jezdili v autě, o sobě věděli úplně všechno.

Celou cestu se o něčem povídá, pořád je nějaká legrace, stále se něco řeší, tudíž víte o svých kolezích za nějaký ten měsíc všechno. Z rodiny, z příbuzenstva, z okolí, i intimního života. Dozvíte se věci, které by jinak dotyčný řekl jen nejbližší osobě, ale tady ne! Co má dělat, všichni řeknou všechno, a tak i dotyčný vyklopí všechno, co ví.

Nechci se vydávat za moudrého pozorovatele, který mlčky vše poslouchal, aby to později s naprostým nadhledem literárně zpracoval. Naopak, stejně jako moji spolucestující i já vykecal na sebe všechno, co jsem věděl, všechny radosti i problémy doma, zkrátka všechno.

A tak jsem později, když se má zájezdová činnost chýlila ke konci, udivoval všechny zajímavostmi, což vlastně ani zajímavosti nebyly, a nezasvěcený spolucestující nechápal, odkud jsem své vědomosti načerpal.

Například: tady z Olomouce je rodina Kubešů, měli tady továrnu na měděné kotle... Malá Skála, tady má Sodoma chalupu..., tuhle v tom domě žila maminka pana Svěráka (Kopidlno), tady se jednou vsadil Černoch s Rezkem, kdo vyběhne dřív na vrchol Malý Fatry! Tady žije doktor, který půjčuje umělcům manželku (Veľký Krtíš)..., á - Nouzov, Schelingerova rodná víska..., támhle v tom baráku žije manželka jednoho hokejisty a ta má pihu na levé půlce prdele (Rokycany)..., tady bydlí Švejda. Tamtím směrem sto metrů a jsme u Mojdy Maděriče..., kdyby byl čas, v tomhle domě bydlí Bolek Polívka, vzala mě sem jednou Brožková..., tady je slavný knihkupec pan Parma, hoši... (Frenštát)..., támhle prodává desky Jarmila Šuláková (Vsetín), atd.

Neskutečné množství zajímavostí, které nejsou v žádné encyklopedii a nemají žádný význam, jen jimi udivujete druhé, jak jste se takové nepodstatné informace dozvěděl. A to jsem nejmenoval psychologické příběhy ze života. Zkrátka, všechno z auta při těch miliónech najetých kilometrů.

Dokonce to došlo tak daleko, že když soubor držel delší dobu pohromadě, vyměňovali jsme si v autech spolucestující, protože jsme už všechno o všech věděli a nebylo o čem kecat!

Tak abych se vrátil k tomu krátkému a poučnému příběhu.

Můj přítel se seznámil se dvěma sympatickýma klukama. Jeden byl syn bolševického papaláše a druhý jezdil s tirákem dálkovou dopravu. Rozumí skvěle autům, hlásil hudebník, když budete, kluci, potřebovat, všechno umí, všemu na autě rozumí, dělá i klempířinu, stačí říct a já to vyjednám!

(Přiznám se, že hudebníkův kamarád to byl, kdo mě definitivně poučil, že nejlépe rozumějí autům v servisu, protože jsem jeho služeb použil a získal drahou, ale neocenitelnou zkušenost.)

Jinak musím říct, že oba hudebníkovi kamarádi byli velmi sympatičtí a několikrát jsem je pozval k nám domů. Nutno konstatovat, že to u mě odneslo jen auto mé ženy a moje peněženka.

Zato u hudebníka to vzalo zásadní a klasický obrat: Přistih jsem ho u nás, když jsme se vrátili nečekaně ze zájezdu, hlásil hudebník, doufám, že mi nešuká ženu!?!

Zprávy se den ode dne zhoršovaly! Mladý 'tirák' chodil k hudebníkovi velmi často a jeho žena (hudebníkova) začala být protivná. Hádala se s hudebníkem a odmítala s ním tělesný styk v důsledku častého bolení hlavy.

Když jsme se v autě všichni dosyta vysmáli, řekl nám: Jen se chechtejte, vy volové, ji fakt často bolí hlava!

Trochu jsme se snažili pomoci, ale marně. Musíš ho vykopat z bytu - to v první řadě, musíš mu to ztížit a nejen jemu, ale své nevěrnici.

Nabádal jsem ho, aby našel odvahu a řekl mu - hele, jsi můj kámoš, ale byl bych rád, kdybys k nám chodil, jen když budu doma! A taky jen když tě pozvu! Jestli je to opravdu dobrý kámoš, tak se neurazí a pochopí to, neb má doma taky svou ženu a past, kterou na tebe líčí, určitě někdo u nich stráží jemu, on to ví, a tak to vezme chlapsky. Taky mu dojde, že nejsi úplný vůl, a bude se trochu stydět.

Zkrátka, horší podmínky mu v některých případech nestojí za to a půjde tam, kde to má lehčí.

Domácí přítel je v devadesáti devíti procentech potencionální milenec vaší ženy. Zná dobře situaci u vás doma, zná vaše slabiny, vyslechl několik menších domácích hádek, ví, že svoji ženu nechápete, ví, že jí nerozumíte, a má pro ni vždy vlídné slovo a pochopení.

Vaše domácí husa podlehne rodinnému příteli taky proto, že je prostě po ruce a má k vám volný přístup. Ona by sice mnohem radši doma uvítala třeba řezníka Vodičku, ale to by bylo přeci jen blbý vysvětlovat vám při návratu z koncertu, jak se k vám dostal řezník Vodička. Rodinný přítel je zkrátka po ruce a má plné pochopení.

Hudebník byl den ze dne nervóznější a zprávy den ze dne horší! - Už se mnou nechce nic mít! Vzala kluka a odjela ke svý matce. Další zpráva: Vrátila se, tchyně ji vykopala, je to fajn ženská, a poslala ji domů!

Jak má tchyně velký byt? Ptám se hudebníka.

Jedna plus jedna, konstatuje bez jakéhokoli podezření.

A není to tak, že za týden toho měly obě dost a že ji poslala proto domů?

Ne! Ne! To neznáte mou tchyni! To je děsně fajn ženská. Pak se mu rozzářily oči šťastným nápadem.

Půjdu za ní a všechno jí řeknu, poradím se s ní!

Nemyslíš, že ona všechno ví? Víš, přece, že dcera se matce se vším svěřuje, a stížnosti na tebe zná v první řadě matka tvé ženy, namítáme. Ne! Tohle určitě neví, tchyně je děsně fér ženská a zná svou dceru nejlíp, ta mi řekne, jak na ni, vede si svou.

Protože kamarád velmi často docházel a hudebníkovu ženu stále bolela hlava, vydal se za tchyní.

Tak co? Jak jsi dopad? ptají se v autě hudebníci.

Skvěle! Tchyně je bedna! Vykoumala to skvěle!

Co tedy radí? stupňuje se naše zvědavost.

Dlouho jsme si všechno vyprávěli a tchyně myslí, že rodina se musí udržet už kvůli klukovi!

A co ti teda poradila?

Říkám vám, že zná svou dceru, je to jednoduchý - kup jí kožich a bude pokoj!

Dlouho jsme se v autě tak od srdce nezasmáli! Náš verdikt byl jednohlasný: Co takhle nakopat ji do prdele?

Bylo to ale, jako kdybys hrách na stěnu házel! Hudebník se usmíval, protože hodná, férová tchyně poradila, jak na její dceru a matku jeho syna.

Dobře poradila pro záchranu rodiny, zradila svou dceru pro dobro jejího manželství a poradila jednoduchou a přitom geniální věc: Kup jí kožich a bude pokoj!

Hudebník vyzvedl úspory a vzal svou ženu do kožešnictví. Tam si vybrala krásný a drahý kožich a byl pokoj! Ale jenom týden. Po týdnu přišel zase, že se s ním chce definitivně rozvést a bude si brát tiráka!

Zamysli se nad sebou, povídám mu, kde se stala chyba? Nekoupil jsi nějaký levný kožich? Nebo víš co? Nechtělo to dva? Aby byl sichr pokoj? Nebo to chce znovu se poradit s fér tchyní, jestli nedostane nějaký jiný čestný fér nápad?

Hudebník seděl v autě jako zmoklá slepice a opravdu přemýšlel, kde se stala chyba.

Nevím, zda se poučil, ale myslím, že ne, protože jsme všichni nepoučitelní a děláme pořád stejné chyby! Ani nevím, s kým a jak žije nyní...

Ženuška v kožichu se s ním skutečně rozvedla, ale ke své fér matičce se nenastěhovala, zřejmě za trest, že se spojila proti ní s jejím manželem a dala mu tak dobrou radu. Zůstala doma a k mamince se stěhoval hudebník, ke své samozřejmě.

Tirák nějaký čas, pokud nedrandil na tiráku, drandil hudebníkovu ženu, ale přestože ji tak dobře chápal a skvěle jí rozuměl, nerozvedl se a nevzal si ji. Brzo ji opustil a vyměnil, jako vyměníme ojeté auto.

A není divu, kdo by si taky vzal takovouhle krávu, i když má tak skvělou matku.

A poučení: