Dobrý den, dnes je 08.08.2020 - 10:42
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

Božský Miki Volek!

Budu psát o Miki Volkovi v minulém čase, i protože všechny moje vzpomínky jsou z doby před více než třiceti lety. Takového Mikiho Volka si pamatuji a o takovém mohu podat svědectví. Píšu tedy o tom, jaký Miki Volek byl v době, kdy jsme byli oba v Olympiku a kdy jsme byli přátelé. Potom už se mé vzpomínky omezují na občasná vystoupení, kdy hostoval v Semaforu, nebo na různých pel-mel programech, kde bylo všechno od Šumavy k Tatrám, a kdy jsme spolu prohodili pár vět.

 

Nemohu s odpovědností psát, jaký Miki byl, protože když neznáme pořádně sami sebe, jak bych mohl dělat sondu do přítele? Toto je pohled, jak se mi Miki jevil, jak jsem ho poznal z mnohahodinových cest autobusem po vlastech českých a slovenských s rock and rollem.

 

Miki Volek byl velmi výrazná osobnost. Chodil vybraně oblečen, vždycky velmi čistý a upravený. Uměl se oblékat, věděl, co mu slušelo, a vždy to bylo v naprostém souladu se světovou módou, kterou samozřejmě pro mládež určovaly rockové hvězdy.

 

Miki byl ověšen zlatem, které okázale předváděl. Dodnes vidím nádherný silný zlatý preisler, který byl jeho chloubou a při zpívání vrhal zlatá prasátka na publikum v sále. Miki preisler často sundával a my ho potěžkávali a znalecky hodnotili.

 

Ty vole, říkám obdivně, tam musí být ale zlata!

 

Hovno, povídá Miki, je to duté, ale velmi hezké, že?

 

Musím zdůraznit jeden výrazný znak Mikiho a to byla jeho mluva. Hovořil zásadně spisovnou češtinou, kterou prokládal neuvěřitelně sprostými výrazy (ovšem též ve spisovné verzi), pokud existovaly (myslím ty spisovné verze), pokud ne, tak je Miki tvořil za pochodu.

Bylo to velmi šokující, když k vám přistoupil vybraně oblečený mladíček, vymydlený a upravený, velmi atraktivní, spustil na vás spisovnou češtinou a najednou povídá, jen tak mezi tou výběrovou konverzací, pořadateli koncertu: Prosím vás, není zde někde trochu vody a mýdla? Jsem nějaký osraný a oblitý!

 

Bác! To byl Miki Volek!

 

Nesmím ovšem opomenout jeho neodmyslitelné černé brýle proti slunci, takzvané raycharlesovky! Ty tvořily neoddělitelnou součást Mikiho, nikdy je neodkládal, ani v noci v baru. Jen pár jeho nejbližších kolegů ho vidělo bez brýlí. Měl světle modré, takzvané kapří oči, pravda, trochu vypoulené, ale nevím, kdo mu nakukal, že to není hezké, že mu to nesluší, čert ví, možná si to myslel pouze Miki, ale mně nepřišlo nehezký vidět ho bez brýlí. Navíc jsem v té době zastával názor, že pravý muž musí být vizuálně co nejodpornější, podle čehož se jednak pozná, že je pravý, a za druhé děvčatům se to nejvíc líbí.

 

Je absurdní, jak jsem byl tenkrát, ač nezkušený, daleko blíž pravdě, než jsem nyní!

 

Miki Volek zbožňoval svou maminku, která mu byla vším. Ne­zdů­razňuji to proto, že my ostatní bychom své maminky rádi neměli, ale jeho vztah k matce byl až chorobně závislý a důvěrný. Miki své mamince říkal naprosto všechno tou svou skvostnou spisovnou češtinou.

 

Máti je skvostná žena, říkával, ráno v jedenáct, když vstáváme, mi přinese kávu a všechno si říkáme. Já nemám před maminkou žádné tajnosti!

 

Miki Volek žil velmi aktivním, řekl bych až přeaktivním, sexuálním životem, a tak se ptám, jestli své matce vypráví i tohle.

 

To se ví, že ano, maminka má právo všechno vědět, je to moje jediná věrná ženská na celým světě.

 

To je možný, Miki, ale přece jen jsou věci, které ani ta nejlepší maminka na světě nemusí vědět, nebo půjdu ještě dál, už jenom z lásky k ní by se jí některé věci říkat neměly, namítám.

 

Miki nesouhlasil a vždycky mi v autobuse hlásil: Říkám mamince: Maminko, představ si, že jsem šukal tu kurvu Elišku a mám zase kapavku! Podívej se! Není to hrozné?

 

Ale Mikoušku, to je nadělení! Ukaž? Opravdu! To musíš ale, Mikoušku, hned za panem doktorem Plzákem, aby ti něco dal! Ať to nezanedbáme!

 

Dlužno poznamenat, že kapavka byla u Mikiho trochu jako rýma, měl ji tak šestkrát, sedmkrát do roka. Vždycky to ale poctivě hlásil.

 

Nastupoval do autobusu s úsměvem od ucha k uchu a volá: Kluci, už zase kapu! A pokud znal dárkyni, ihned také uváděl její jméno, příjmení a adresu! Co vám mám říkat, byl to skvělý člověk!

 

Proto také jedna z mých prvních otázek nás hudebníků v Olympiku při seznamování s děvčaty z našeho okolí byla: A slečno, znáte se s Miki Volkem? A když děvče pyšně hlásilo, že ano, že je Miki její dobrý přítel, měli jste dvě možnosti. Buď si vzít penicilin hned, nebo se odporoučet! A  tak spousta dívek přišla o důvěrný kontakt s hvězdami rocku jen proto, že se chtěla pochlubit - ani to nemusela být pravda - jen chtěla udělat dojem, že nejsou jen tak nic, že znají Mikiho Volka! No tak to řekla, a  nazdar!

 

Vzpomínám si docela jasně, jak jsme mluvili i o Mikiho tatínkovi. Byl to důstojník Československé armády a člen Hradní stráže. Miki mi tenkrát prozradil, že jeho otec byl nezvratně přesvědčen, že byl Jan Masaryk zavražděn sovětskou tajnou službou, nebo na pokyn sovětské tajné služby! Později, vlastně dodnes, z toho vycházím a říkám si, pan Volek jako člen té jednotky, která měla Masarykova syna hlídat, asi věděl mnohem více, než řekl svému šestnáctiletému synovi. Co mu mohl a chtěl říct, co členové hradní ochrany věděli, co si mezi sebou řekli, co kdo před kým z nich vypustil vychloubačně či udavačsky v opici? Vždyť to znáte. Považoval jen za důležité říct svému jedinému synovi, že šlo o zločin, a ne o  přirozenou smrt.

 

Je paradoxní, že Mikiho tatínek zemřel při autonehodě, kdy ho při ne­opatrném přecházení porazil velorex, takzvaný montgomerák. (Požádejte o  vysvětlení a popis dnes už neexistujícího vozidla své rodiče.)

 

Když nám to Miki oznámil, museli jsme se chechtat, ale Miki se nezlobil, věděl, že nejsme zlí, že se nesmějeme tomu, že tatínek umřel, ale té absurditě, a to ne z cynismu, ale proto, že jsme volové a nic nám není svatý! Ale bylo nám to opravdu líto.

 

Říkám si, o kolik jsme se změnili, co by se stalo teď, jak bychom zareagovali? Kdybychom se tak mohli sejít všichni padesátníci, kteří jsme u toho byli tenkrát... Petr Janda, Růžek, Chrastina, Klempíř, já..., jestli bychom se smáli, kdyby přišel Miki a - kluci, mýho tatínka zabil velorex! Kdo ví?

 

Kromě otcovy smrti a předtím vyprávění o vraždě Jana Masaryka Miki nikdy víc o otci nemluvil, aspoň ne přede mnou. O to víc však povídal o mamince, jak jí vypráví do nejmenších detailů své sexuální výboje. Nechci mu sahat do svědomí, ale myslím, že nebyly pouze heterosexuální, i když ty samozřejmě výrazně převažovaly.

 

Dokonce znám konkrétní případy uvnitř i vně kapely, ale to už bych překročil rámec knížky a směřoval do soudní síně, ačkoli teď si říkám, jestli by to soud kvalifikoval jako nactiutrhání, či pomluvu, či co?

 

Nechme toho, čo bolo, to bolo, zeptejte se Klempíře, nemusím vyzvonit všechno já, ne? (Proboha, teď to vypadá, jako by ten homo byl Klempíř! Je jen svědek - jako já!)

 

Miki tedy byl heterosexuál, který neodmítl, když se to tak seběhlo, ani pohlednýho chlapa, pokud byl řádně nametenej, a to byl většinou, tak asi i šeredného chlapa, ale jestliže byla po ruce ženská, jakákoli, vždycky měla přednost, to vím!

 

Miki Volek vstupoval do života - stejně jako většina mladých mužů - foglarovsky dezorientován a tudíž na ženy nepřipraven. Vyprávěli jsme si, jaké jsme měli o ženách ideály a představy z knížek, z  románů i ze svých vnitřních představ čistých a nezkažených kluků!

 

Když jsme pak oba viděli tu Sodomu a Gomoru, když jsme kolem sebe viděli ty Mary Jane (ovšem už po té ochranné lhůtě, kdy jsou k dispozici tlupě), reagovali jsme v hněvu a zklamání, každý po svém! Já chtěl jít do Litoměřic a stát se v dospělosti biskupem v hlubokém opovržení ženami a Miki zahořkl tak, že si vůbec dívek nevážil.

 

Přestože na ně s chutí a při každé příležitosti nasedal, puzen přebytkem sexu, dychtil po fyzickém styku s nimi, uvnitř, ve svém nitru, ženy nenáviděl! Nenáviděl je za to, že mu tak snadno dávají, nenáviděl je i za to, jaký je on sám!

 

Byl vždycky a za všech okolností upřímný a nikdy si nic nenalhával. Nazýval věci pravými jmény a to se mi na něm líbilo. Měl jsem ho rád, protože nebyl pokrytec.

 

Říkal: Ano, jsem kurevník! Jsem vilný kurevník a tahle ženská je děvka! Jsme dvě prasata, tak to je! Ona dá každému, já ošukám každou! Jsme dvě vilné svině!

 

Smál se tomu a byl takovej! A to se mi na něm líbilo. Žádné vysvětlování svého chování, proč takový je a proč je taková ona, co to způsobilo a že ono to tak vlastně není, nic. Pravdu, i když je hnusná!

 

Ano, jsme hnusní, jsme hnusní dobrovolně a víme to o sobě, víme taky, že je to v prdeli, ale jdeme do toho!

 

Bylo mi to tak blízký, sakra, říkám si, vždyť jsme svobodní jedinci. Bůh nám dal možnost volby. My víme, jak to je a jak to má být, a taky si můžeme vybrat, jak chceme a co chceme! Svoboda je ta možnost volby a my volíme. Víme, že volíme špatně z těch a z těch důvodů, že za to budeme platit. Že účet přijde, ať děláme, co děláme, anděl smrti s účtenkou v ruce... tak, pane Volek, pane Čech, platit..., copak jsme to měli..., á, to bude ale útrata!

 

Tak tohle přece ví každý zdravý selský synek, proč si něco nalhávat a přidávat k tomu další hřích pokrytectví a lži, tedy jsme prasata, ale neřekneme si to a budeme dělat, že jsme děsně ctnostní a  děsně nóbl! Fuj! Totéž si myslel Miki a to nás sbližovalo!

 

Tak třeba Petr Janda nastoupil do autobusu a s ním dívka.

 

Jé, ty stará kurvo, volá na ni Miki a ví, co říká.

 

(Dívka se směje a má radost, že vidí Mikiho. Janda se velmi zlobí.)

 

Jak to mluvíš s dámou? rozčiluje se Petr.

 

Jakou dámou? volá Miki, ...včera jsme ji šukali s Durdisem, Hofem a Ledvinou, viď, ty svině!

 

(Dívka se směje a tiskne se k Petrovi.)

 

Ten jde k Mikimu.

 

Přede mnou nebudeš takhle o ženských mluvit, pamatuj si to, Miki, nebo dostaneš přes hubu! Já to nesnáším!

 

Miki je sice upřímný a pravdomluvný, ale prát se nechce, a  tak mlčí a  dívka s námi jede na koncert, ne už jako kurva, ale coby dáma.

Jednou - tuším, že to bylo v Liberci po koncertě - jsme sbalili s Mikim dvě pěkný holky v restauraci, jako že se půjde k nám nahoru do pokoje. Byla to vlastně, byť se to stávalo výjimečně, iniciativa dívek, které toužily uzavřít s mladými rockery pevnější vztah než divák-inter­pret.

 

Vidíš, jaké jsou ty ženské svině, šeptá mi Miki do ucha.

 

Děvčátka nám totiž krátce předtím vyprávěla, že mají vážné známosti. Chodí se dvěma kamarády, co studují v Praze vysokou, a obě mají dokonce před svatbou. Když nám tedy podrobně povyprávěly o svém soukromém životě, tak teď už můžeme jít nahoru do pokoje, ale ať si nemyslíme, že něco bude, to ne!