Dobrý den, dnes je 22.08.2017 - 09:19
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

30. dubna 2016 ŠÁRKY - RÁŽ - BRUSEL - KOHÁK - TRUMP - TUČNÝ - OLMEROVÁ - JAZZ - BOŽSKY BORIS

Tak tu máme březen s přesahem do dubna. Poměrně dost jsme hráli, už se budete smát, s neuvěřitelnejma návštěvama a s neuvěřitelným úspěchem. Hráli jsme U Hasičů, předesílám, že všude vyprodáno, lidi i stáli. Hráli jsme U Hasičů, ve Stochově, v Žatci, v Lomnici, v Hronově, v Bechyni, v Semilech, v Tachově a včera dokonce v Mladý Boleslavi, v tom největším sále. Přišlo 800 lidí, ještě přidávali židle. Pro mě je to důvod k dobrý náladě na celej tejden. Hrál Jarda Navrátil a objevili tam v archivu, přišli za mnou, že udělali kopii listu z kroniky z roku 1987, kdy jsme tam hráli Dívčí válku s Andreou Čunderlíkovou, s Kuželkou, s Milanem Drobným. Tak jsem říkal Mojdovi: „Podívej se, z tý party už jsme tady jenom my dva.“ A samozřejmě Béda Maruštík. Ten je ztělesněním mého divadla, jsa u mě už 35 let!!!

 

NOVÉ ŠÁRKY

Oslovil jsem nové Šárky. Jednu půvabnou modelku, tedy půvabnou před 10 lety, odkvétající, ale přesto krásnou modelku. Přijela z Francie do Čech a projevila přání hrát. Ale stále stejný model. Dám jí scénář, dám jí kazetu a nic, žádná odezva. Takže takovýhle chtění já jsem v životě zažil mockrát. To je výjimka, jako byla Káča Kornová, jako byla Kubelková, že se z modelky vyklube dobrá partnerka, dobrá herečka a nakonec i dobrá kámoška, za kterou se nemusíte stydět. Nemyslím jenom z toho estetickýho důvodu, ale vůbec. Vrátila se Jana Nováková, vynikající televizní moderátorka, půvabná blondýna s dlouhejma nohama. Porodila tři dcerušky. Vy, kteří chodíte na mé divadlo, víte, že ona uváděla v televizi nějaký program zajímavej. Tam jsem ji tenkrát kdysi viděl, je to takových 10 let, možná 13, už se mi to v hlavě plete, aby byl čas na porodění těch dcerušek. Vrátila se, vypadá skvěle, hraje skvěle, s chutí, takže máme teď 4 Šárky. Šárky, půvabné dívky, jsou hodně vytěžovány, mají toho hodně, takže vždycky jedna z těch čtyřech si najde čas, aby si zahrála.

 

BRUSELSKÁ DÍVČÍ VÁLKA

Napsal mi soubor z Bruselu, konečně došlo k premiéře Dívčí války, a sice odehráli to 15., 16., 17. a 21. dubna v sále l‘ Ariere č. 32. Pokud jste byli v Bruselu, tak jste tam určitě šli. Je to na Rue de Chambery 1042, Brusel. Poslali mi krásný prospekty. V divadle to udělalo radost, protože, když si uvědomili, že naši hru, že Šárka úpí u stromu a Bivoj má konflikty s Kazi takhle daleko od Prahy, tak nám to přišlo roztomilý.

 

OLDA HODNOTÍ

Ještě mě potěšil Olda Navrátil, včera mi říkal, jak se ho ptali v televizi, je teď to shakespearovský výročí, kolik shakespearovských rolí hrál. Olda říkal: „No, hrál jsem jich hodně.“ „A kde jste je, pane Navrátile, všude hrál?“ „Já jsem hrál Shakespeara ve všech možných divadlech, i u Ringa Čecha v divadle, jehož jsem byl členem v komedii Třikrát s Wildou aneb Smějeme se se Shakespearem. Tam jsem hrál hned tři shakespearovský role: Othella, Romea a Jaga. Takže jsem hrál u Čecha, kterým vy opovrhujete, ale jste vedle jak ta jedle. Historie mi dá za pravdu. Je to skvělej soubor a skvělej autor.“ Takže mi udělal radost, Olda. No, vždyť patří k mýmu divadlu.

 

JOŽO RÁŽ

Točil jsem další Hvězdy vinylu. R Dvojka měla velkej zájem na tom, aby nám v tom přehledu hvězd nechyběl Jožo Ráž. Já jsem to furt odsouval, odsouval, ale nakonec, že Jožo Ráž nemůže přijet do Prahy, že vytvoříme něco jako telemost, rádiomost. Já budu mluvit v Praze a on mi bude odpovídat v Bratislavě. Pobavilo mě, protože to bylo do jinýho státu, tak se to muselo dělat přes ministerstvo zahraničních věcí, nebo já nevím přes lampárnu na hlavním nádraží. Bylo to trochu složitější. Ale já mám problém, že vůbec nevím, kdo je Jožo Ráž. Mám takovou pomyslnou vědomost o něm, nikdy jsem tu jeho skupinu, myslím, že se jmenujou Elán, nikdy jsem je neslyšel, jen vím, že existujou. Nikdy jsme je s Jirkou Schelingerem neposlouchali, byli úplně mimo náš zájem, takže já o Rážovi vůbec nic nevím. Byl to velmi slabej Vinyl. Jožo Ráž měl těžkej úraz na motocyklu. Našli jsme mnoho shodných bodů, znechucení veřejností, nechutí mluvit, dělat reportáže, dávat interview, v tom jsme si zanotovali. Jinak moje otázky byly chabé, když se máte ptát někoho, o kom nevíte vůbec nic a on vás ani vůbec nezajímá, je to velmi těžký, a na druhé straně odpovídá interpret, kterej prožívá totéž, ví hovno, kdo jste a nemá vůbec chuť si s váma povídat, tak to bylo takový rozpačitý. Když jsem šel domů, tak jsem si ještě říkal: Že já vůl jsem si ten Elán nepustil. Říkal jsem si, že si ho pustím, ale pak jsem se na to vyprdl. Takže až uslyšíte díl Hvězdy vinylu s Jožo Rážem, tak si uvědomte, že dva naprostý ignoranti… Jak říkám, on odpovídal v holejch větách. Já říkám: „Hrajete ještě?“ A Ráž říká: „Jo.“ A já se ptám: „Jožo, a jak často?“ A Ráž říká: „Já bych už nehrál vůbec, já bych se na to vyprdnul, ale muzikantům došly peníze, tak kvůli tomu jdeme hrát. Tak zahrajeme, dostanem peníze a než je utratěj, tak mám klid. Pak mě zase nutěj, abych hrál.“ To mi přišlo velmi roztomilý.

 

HEIFETZ ……..

Maluju, maluju, maluju. Poslouchám u toho muziku. Můžu vám doporučit nádhernou věc, slyšel jsem Beethovenovu serenádu Opus 7 v podání Heifetz, Primrose, Piatigorsky. Najděte si to na internetu, pusťte si to. Já dělám pořád stejnou chybu, když chci něco vědět, koukám na ty viněty a čtu: Heifetz, sólo Primrose a Piatigorsky, takovýhle trio hvězdný z první poloviny minulýho století, do kterého patřím i já, tak začnu hledat knihy a encyklopedie a vnuci se mi smějou, říkaj: „Dědo, ty seš bambula, vždyť je to všechno na internetu. Proč hledáš Ottův naučný slovník nebo něco takovýho? Klikni si Heifetz, Primrose, Piatigorsky a hned ti toho spousta naskáče.“ Tak jsem to udělal, opravdu naskákalo. Nádherná muzika, skvělý sólisti, znovu jsem si uvědomil, kolik lidí je neskutečně šikovných, talentovaných a geniálních. Dělá mi to dobře, protože doufám, že na tom chvostu jsem taky trošku i já. Pusťe si je, nebudete litovat!

 

TUČNÝ A OLMEROVÁ!

Točil jsem o Tučným Hvězdy vinylu. Teď vidíte ta skleróza, to víte, 72 je 72. Někdo zastupoval Michala Tučnýho, někdo z jeho kapely to byl. Ale jméno mi neutkvělo v paměti, ale byl to na debatu dobrej partner. Mimochodem pořad Hvězdy vinylu má na R Dvojce rekordní sledovanost. Myslím, že to je nejsledovanější pořad týhletý stanice vůbec. A krásný je, že se vždycky dozvím nějakou novinku od hosta, kterou jsem nevěděl. Já jsem třeba nevěděl, že Evička Olmerová, jazzová stařena, prožila před 30 lety krátký románek s Michalem Tučným. To mi uniklo, ani Novotný mi to nikdy nevykecal. Na cestách jsme probírali všechno, ale na tohle jsme nenarazili. Olmerová byla v mládí pěkná šťabajzna, Olmerová to byla jízda! V lásce i v sexu! To musel Tučný čumět. Ale skvělá učitelka! Určitě ho naučila zpívat i se líbat francouzským způsobem, abych byl vtipný. Škoda, že si nemůžu promluvit už ani s Olmerovou, ani s Tučným. Možná, že bych z Novotnýho ještě něco vydoloval, kdyby se zdravotně vzpamatoval.

 

KOHÁK - RINGO NA SPARTĚ

Komentoval jsem po roce s Kohákem znovu utkání Sparta-Slávie. Říkal jsem si, minule to mělo velkej úspěch, poslouchali jste to dlouho, tak jsem souhlasil. Vypravil jsem se na Spartu a ti idioti mi neřekli, že je to venku. Byla strašná zima, my jsme seděli s Kohákem nahoře na tom betonovým ochozu. Nakonec mi teda půjčil režisér svoji bundu péřovou, svého kulicha, vypadám tam na obraze jako naprostej debil, jak taková koule. Já tak vypadám i normálně, ale když jsem se viděl, nelíbil jsem se. Kohák to pojal jako reportáž a já jsem říkal: „Koháku, pusť mě taky ke slovu, ty jedeš, ty to nekomentuješ, my dva to komentujeme, hodnotíme.“ Vyskakoval, řval, byl připravenej líp než já, nicméně myslím, že jsem to taky absolvoval bez ztráty kytičky. Do teď to lítá na youtube, někdo mi říkal zrovna včera, že to poslouchal a že se mu to líbilo. Mně se to tolik nelíbilo, protože jsme prohráli, ale těším se na podzim, že jim to vrátíme v Edenu. Viděl jsem Spartu-Duklu, něco tak ostudnýho, hanba českýho fotbalu! Dokonce, když jsem jel z Dukly Praha, kam jsem vezl vnučku na trénink, tak Kohák zrovna vyjížděl, nevím, co tam na Dukle dělal, tak jsme auto zastavili vedle sebe, stáhli jsme okýnka a Kohák říká: „Člověče, styděli jsme se my sparťani v hospodě za něco takovýho.“ Rozhodčí Kocourek, to je synonymum hanby, Berberův člověk, příšerný! Tak se mi líbilo, že i zatvrzelý sparťan a magor Kohák přiznal, že to byla podlost. My, kteří věříme na fotbalovýho pánaboha, tak víme, že to Spartě oplatila Plzeň. Nechci, aby nadržovali Spartě, nechci, aby nadržovali Slávii, chci spravedlivou ligu, jestli je to vůbec možný.

 

SPRAVEDLIVÝ ROZHODČÍ

Někdo mi poslal krásnej fór. Dostal rozhodčí od domácích 300 000, aby pískal pro ně. Soupeř mu dal 200 000, aby pískal pro ně. Tak rozhodčí si je zavolal a říkal: „Dostal jsem od domácích 300, od vás 200, abych pískal pro vás. Chci zpívat rovinu, tak si nechám od každýho 200 a 100 tisíc vám vrátím.“ To je přece krásnej fór.

 

TRUMP NA HRAD!

Sleduju stejně jako vy, jak je pro nás nepochopitelná americká politická scéna. Já vždycky nemůžu uvěřit těm tisícům jásajících lidí, kteří jdou na to předvolební shromáždění, tam mávaj vlaječkami a řvou. Já si myslím, že musej bejt placený. To přece není možný, aby byli takoví idioti, a šli a celý odpoledne takhle někde jásali, křičeli. Že by takhle milovali svoje politiky a svoji politiku??? Fandím Trumpovi. Potěšil mě moc, protože řekl nahlas před celou Amerikou to, co já jsem několikrát zdůraznil a zmínil jsem se o tom. Řekl: „Jako velkou hanbu cítím, že jsme bombardovali Srby. Zradili jsme národ, kterej dvě světový války stál pevně po našem boku. Je to hanba, měli bysme se za to stydět.“ Já se k němu připojuju. Já jsem se ozval ještě jako poslanec parlamentu a zastal jsem se Srbů. Srbský velvyslanec mi poslal knížku a poděkování. Mám Srby rád a vůbec Jugoše, ale to vy taky. Jugoši se k nám jediný chovali slušně v době totality, když jsme tam jezdili. Pro mě jsou to všechno Jugoslávci, Srbové nebo Chorvati, těžce nesu, že se mezi sebou nesnášej. Ale ona blízkost muslimů je zase srazí dohromady.

 

NEPADAL A NEPADAL….

Měli jsme tu návštěvu, holčičku z Mexika na výměnu, protože španělský gympl jel do Mexico City a teď na oplátku přijely děti ze školy z Mexico City do Prahy. My jsme hostili mexickou holčičku. Vypadala božsky jako indiánka, klasická mexická indiánka. A ona toužila vidět sníh, ona se nejvíc těšila na sníh. A zrovna tady sníh hovno. Furt se ptala, kdy bude sněžit. Koukala každé ráno, první běžela k oknu. Já jsem říkal vnučce Andulce: „Tak já ji odvezu na chalupu, tam na severních stráních ještě leží sníh. Tak ať se v tom vyválí.“ Čas na to nebyl. Taky její maminka z Mexico City sledovala v televizi zprávy a psala jí mailem, že v Evropě prý sněží, že četla, že někde napadlo 70 cm sněhu. Napadlo, ale v Alpách. Pro mexickou maminku to je Evropa. Holčička odjela spokojená z Prahy, z Čech, z českých kamarádů, ale sníh, pusinka, neviděla. Snad příště. Sere mě to. Vánoce beze sněhu! Jak už jsem psal, vylezl jsem na Vánoce před chalupu a volal jsem do údolí: Hovno, hovno, hovno!

 

ALL THE JAZZ

Byl jsem na jazzu, viděl jsem skupinu Jazz et cetera. Vynikající! Klikněte si je, já se o tom nebudu rozepisovat. Hrajou božsky! No a samozřejmě Big Band, nevím, jestli Big Band Modřan, nebo Big Band zbraslavských studentů hudby z lidušky. Hráli krásně, zpívali. Potěší mě, když vidím, kolik mladejch lidí se věnuje jazzu. Jazz je skvělej a já se s ním zcela ztotožňuju. Víte, že já už poslouchám jenom vážnou hudbu u malování, ale jazz bych snesl. Popmusic ne, to bych se nesoustředil, ani s rockovou muzikou bych se nesoustředil, ale jazz si můžu pustit.

 

BORIS - VELKÝ MIM

Umřel můj velikej kamarád Boris Hübner. Vynikající mim, řekl bych evropského formátu. Jeden z party Polívka, Hübner, Jirák, Turba. Celej můj život jsem prožil s Hübnerem. Teprve, když ten člověk umře, si vybavíte… Hübner přišel ze Zlína s Edou Sedlářem, s asistentem režie od Roháče. Přišla zlínská parta, s nimi přijela krásná baletka, to bylo Hübnerovo děvče. No, děvče vidělo Láďu Kleina. A které děvče vidělo Láďu Kleina, tak bylo okouzleno, propadlo mu. Takže opustila Hübnera. Boris byl šíleně nešťastnej, jak jsme to řešili, tak mě přemluvil k příšerný akci. Šli jsme navštívit do Dušní ulice Láďu Kleina, aby ho Hübner požádal, aby mu děvče vrátil. Zoufalý čin zamilovaného člověka. Všichni jsme to zažili, máme pro to pochopení. Láďa Klein se kroutil, vidím to jako dneska tu scénu. Láďa seděl na gauči, my dva proti němu. Já tam byl jenom jako sparing partner, pozval si mě Boris, abych ho morálně podpořil. Tak jsme blábolili nesmysly, nicméně děvče se nevrátilo, posléze si vzalo za manžela Petra Jandu. Myslím, že měli dvě miminka, já jsem pak s ní několikrát mluvil, byla to strašně fajn holka, velmi krásná. Petr Janda by si žádnou šeredu nikdy nevzal. A to byly stovky případů, kdy jsme s Borisem byli. Plánovali jsme společně emigraci. Chtěli jsme utéct – moje rodina a Hübnerova rodina, že zdrhneme bolšánovi a budeme se venku živit uměním. Teď s odstupem se tomu směju, jak by to asi dopadlo. Vy víte, že jsem to tenkrát šel řešit k Heleně Růžičkový, která mi věštila z kafe, z lógru. Byl jsem tam i s manželkou a ona říká: „Nikam nejezdi. Bez češtiny umřeš.“ Tak jsem zůstal doma. Vzpomínám si taky, jak mi vyprávěl Boris ve Zlíně o svým tatínkovi. Nemůžu na to zapomenout na tu příhodu, protože mě zaujala. Říkal: „Tatínek stavěl vlastníma rukama vilu. Dělal zedníka, elektrikáře, topenáře, všechno dělal sám. Postavil krásnou vilu, zkolaudoval ji, koupil krásnej lustr, pověsil ten lustr, sednul si do křesla a umřel.“ Je to takový zvláštní nechat rodině krásnej barák i se zavěšeným lustrem a opustit ji. Kdo to může předpokládat? Nevyzpytatelné jsou cesty páně……

 

INTERNETOVÁ NOVA

Byl jsem v televizi Nova, natáčel jsem na internet politický komentář, který taky všude koluje. Přijela redaktorka, byla informovaná, vzdělaná, věděla toho spoustu. Já mám rád, když je redaktor připravenej. Když jsme teď byli v Tachově, přišla místní televize – baba tlustá, příšerně oblečená, v džínách, smrděla, nebyla připravená. Ptala se mě: „Pane Čech, jak jste začínal? Jak se vám tu hraje?“ Já jsem říkal: „Babo, víte o mně úplný hovno, aspoň jste se měla podívat na mý webovky, na internet. Mažte! Táhněte!“ No ti mazali! Pak jsem na ni volal: „Běžte za Martinákem, ten vám rád udělá interview.“ Pak jsem viděl, jak Martináka odchytli na chodbě a ten jim vyprávěl, jak začínal a jak se mu tady hraje. K tý Nově, Nova byla výborná, bylo to skvělý a ani jsem to neslyšel. Musím si to poslechnout. Ale já když to potom zpětně poslouchám, tak jsem naštvanej, co jsem neřekl, co jsem měl říct, co jsem měl říct jinak. Jak se říká, po bitvě je každej generál. Na mě to taky platí ta příprava. Taky jsem se měl víc připravit a udělat si body. Nespoléhat se jenom na svou geniální paměť, na svůj rychlej úsudek, bystrý vtip a nevím, co ještě všechno.

 

MALOVÁNÍ

Jako malíř jsem si naběhl. Říkal jsem si, že namaluju dva veterány a sice MG seter turer 1939 a Astor Martin 1939 Lagonda Rapid. To jsem si naběhl! Jak já chci, aby všechno bylo věrný, ty technický detaily mi dělaj takový problémy! Každej ten auťák jsem maloval tejden! Úplně mě to zastavilo. Najdete fotografie v Obrazárně tady na webu. Tak schválně posuďte, jak se mi to povedlo. Vůbec jsem měl záchvat pilnosti. Namaloval jsem ET - ,,Tatínek a maminka,, ,, Jedlíci brambor a píči piva,, ,,Macecha zlá…macecha zlá,, z cyklu Bedřicha Smetany, a Standu Kubeše ,, Tahle struna nepraská!,,. Mordoval jsem se také z Eifelovkou - je to hrůza! Zkuste si to! Dlouho jsem nepsal nic mimo denníčku, musím to napravit s doplním kolonku POLITIKA.

 

Těšte se! Přátelé, jaro je tady, i když, pravda, trochu chladnější, než by mělo být. Zaplaťpánbůh. Zlatej déšť odkvétá k mé veliké žalosti a ty japonský kytky, ty se držej.

 

V sekci Politika najdete několik příspěvků, se kterými se ztotožňuji, a proto Vám je sdílím: POLITICKÉ JARO 2016

 

Mezi obrazy také uvidíte několik nových přírůstků:
ASTON MARTIN LAGONDA

MG WA SEATER TOURER

JEDLÍCI BRAMBOR A PÍČI PIVA

MACECHA ZLÁ... MACECHA ZLÁ

TATÍNEK A MAMINKA

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR